Osudy Soni Červené. Poslechněte rozhlasové vzpomínky operní pěvkyně, herečky a překladatelky

Soňa Červená (1925–2023) se narodila a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla v roli Cherubína z opery W. A. Mozarta Figarova svatba a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen.

V roce 1958 přijala angažmá v Berlíně, nejprve v opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezon v Brně rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech Monteverdiho, Händla a Glucka. Stálá angažmá v Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí přinesla nenáročnější role. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě i Americe. Spolupracovala s významnými dirigenty, vynikajícími režiséry, jejími partnery byli např. Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson.

Čtěte také

Připomeňte si hvězdnou kariéru Soni Červené ve speciálním Albu dne

Soňa Červená měla zájem i o tvorbu dvacátého století a nepřestávala přitom prosazovatm dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně na mnoha scénách a pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos. Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007) a nastudovala také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.