Khatia Buniatishvili: Labyrinth

(…) Labyrint jako název alba je titul mnohoznačný, nepřesný, zavádějící, nevýstižný… a zároveň velmi zdařilý. V bookletu se nedočteme nic ani o skladatelích, ani o interpretce, nic o dílech, ani o způsobu, jakým je vybírala, případně dokonce aranžovala. Nic o tom, „o čem“ jsou. Zato tam můžeme číst vidiny, které nás mají a mohou vést (a svést) k tomu, jak jinak lze danou hudbu poslouchat: v naladění na jinou vlnu, iracionální, surrealistickou, existenciální. (…) Ať už zrovna zní hudba Domenica Scarlattiho, nebo Arvo Pärta, Sergeje Rachmaninova, nebo třeba mága filmové hudby Ennia Morriconeho. (…)

Nahrávka vyšla ve vydavatelství Sony Music.