A nezapomínej na všecka dobrodiní. Osudy germanistky Ingeborg Fialové-Fürst

Ingeborg Fialová je česká germanistka věnující se především expresionismu, pražské a moravské německy psané literatuře a německému romantismu. Sama vystudovala germanistiku a bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V roce 1987 emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde pracovala jako odborná asistentka na Sárské univerzitě v Saarbrückenu a hostující docentka na univerzitě v Klagenfurtu. Po sametové revoluci se v roce 1992 vrátila zpět na Univerzitu Palackého, kde spoluzakládala Centrum pro výzkum moravské německé literatury a Centrum judaistických studií. V roce 2018 byla Ingeborg Fialová zvolena do Rakouské akademie věd.

První týdny, ba dva tři první měsíce ve svobodném světě jsou v mé paměti poněkud zastřeny závojem slz, protože se mi strašlivě stýskalo.

Germanistka často vystupuje v médiích, kde kritizuje klesající znalost němčiny a klesající zájem studentů o tento jazyk. Němčinu považuje za důležitou pro pochopení dějin a kultury českých zemí. 

Osudy Ingeborg Fialové se dají rozdělit na dobu před Listopadem 1989 (natěšená pionýrka, zhrzená svazačka, nadšená studentka, emigrantka do Západního Německa) a na dobu po něm. Pionýrské období se odbývalo v Ostrově nad Ohří, kam se rodina evangelického faráře přesunula z Moravy. Svazáctví bylo podmínkou, aby se dalo studovat, další podmínkou byla povinná účast na přednáškách z marxismu-leninismu. Emigrace přišla na pořad dne roku 1987. 

„První týdny, ba dva tři první měsíce ve svobodném světě jsou v mé paměti poněkud zastřeny závojem slz, protože se mi strašlivě stýskalo. Dolehla na mě v plné síle neodvolatelnost mého rozhodnutí a jeho důsledky, tedy že své nejmilejší lidi a svou milovanou Olomouc, kterou jsem si za studií tolik oblíbila, asi hned tak neuvidím. Trhání kořenů pořádně bolelo.“

Na Moravu se Ingeborg vrací po sametové revoluci. Poznání západního přístupu ke vzdělání a vzdělávání mohla začít uplatňovat i na Univerzitě Palackého, kde jí nabídli místo. Prvním úkolem bylo provést reorganizaci studia germanistiky. Od té změny si společně s kolegy slibovala, že si studenti začnou mnohem víc uvědomovat, že studují a co studují, že budou zodpovědnější a taky mnohem aktivnější v seminářích.

Podařilo se to? Je němčina stále jazykem, který je dobré umět? A proč Ingeborg čte více klasiky než současné autory? Poslouchejte od pondělí 13. listopadu vždy v 11:30 hodin.