Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži

„Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících naplno v okruhu trojitých hradeb Starého města, Univerzitní čtvrti a Nového města.“ Hned první věta knihy nám umožní situovat román v čase: Victor Hugo začal tuto středověkou epopej psát koncem července 1830. Kniha vyšla již roku 1831. O pět let později na jejím základě autor sepsal operní libreto s názvem podle hrdinky Esmeralda a stejnojmenná opera s hudbou Louise Bertina se hrála bez většího úspěchu v pařížské Opeře.

Děj se odehrává v roce 1482, kdy středověk pomalu začal přecházet v renesanci. Victor Hugo umístil do centra románu ženskou postavu: cikánskou dívku Esmeraldu, kolem níž se vytváří spletitý děj. Tři hlavní mužské postavy románu – kapitán Phoebus z Chateaupersu, arcijáhen Klaudius Frollo a Quasimodo, zvoník od Matky Boží – symbolizují tři rozdílné světy. Kapitán představuje monarchickou moc, arcijáhen je symbolem mocné církve a hrbáč Quasimodo představuje sílu lidu, jenž dosud nedokáže zvládat svou mohutnou energii. Rodí se moderní stát, do konfliktu se dostává lid a církev i královská moc a měšťanstvo.

Neméně významným prvkem vyprávění je katedrála Matky Boží v Paříži. Victor Hugo psal zároveň s napínavým příběhem lidí i apoteózu gotické architektury a zejména katedrály i s její bohatou symbolickou výzdobou, katedrály pojaté jakožto „kamenná Bible“ – v době, kdy se v Paříži objevily snahy bourat skvosty gotiky (Hugova Poznámka vložená do knihy r. 1832 přebírá argumentaci článku Válku bořitelům domů! z r. 1825).