Za to, že žijeme na Spořilově, může hudba. Spořilovští muzikanti – v domcích, v kostele, v zahradách i ve škole
Spořilovští muzikanti V. – hornista Radek Baborák
Světově uznávaný hornista Radek Baborák se na Spořilov dostal díky manželce. Dnes je jedním z patronů zdejší Základní umělecké školy Vadima Petrova, kde učí jeho paní.
Světově uznávaný hornista Radek Baborák se na Spořilov dostal díky manželce. Ta vyrůstala na spořilovském sídlišti, a když spolu randili, chodili na procházky na starý Spořilov. „Jejím snem a snem celé její rodiny bylo překročit jednou spojující most a přestěhovat se do domku na zmíněném zahradním městě. Povedlo se nám to po návratu z mého třináctiletého působení v Německu,“ přibližuje hornista cestu na starý Spořilov. Dnes je jedním z patronů zdejší Základní umělecké školy Vadima Petrova, kde mimochodem učí jeho paní i její rodiče, a kde jeho bývalá studentka Vilma Petrusová pořádá kursy pro malé hornisty miniHORN.
„Ve zdejším kostele jsem byl pokřtěn a taky oddán,“ usmívá se Baborák. Spořilovu je tedy, jak přiznává, za mnohé vděčný. Do budoucna plánuje rozšířit své zdejší aktivity, nebo alespoň pomáhat někomu, kdo by se do nich pustil. „Co třeba nějaký spořilovský festival?“ usmívá se tajemně a doplňuje: „Když se potkám se sousedy, zdravíme zvoláním Spořilov! Hrdě tak vyjadřujeme příslušnost k tomuto skvělému místu.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
