Osudy Josefa Holcmana, soudce rodinného práva a spisovatele

Naše doba vyznává specialisty a specializace – lhostejno, zda jde o právo, medicínu nebo literární vědu. Univerzalismus se moc nenosí, a když, tak bývá podezírán z diletantismu. A přitom třeba Karel Čapek rád „diletoval“ v mnoha oborech. Nestyděl se za to, ba přímo to přiznával a považoval za ctnost být schopen nahlížet pod pokličku jazyků, zemí či umění nejrůznějšího druhu. Jak rádi bychom byli diletanty v zahradničení alespoň takovými, jako byl Čapek…

Čtěte také

Karel Čapek: Obyčejný život

Josef Holcman je člověkem, který onu univerzálnost či alespoň mnohostrannost reprezentuje přímo ukázkově. Právník, soudce rodinného práva právě odcházející do důchodu, spisovatel, folklorista, divadelník, vinař, fotbalový fanoušek… a možná nás ve vltavských Osudech překvapí i nějakou další fasetou.

V literatuře se rodák ze slováckých Skoronic celoživotně vyrovnává se situací, do které naši zem uvrhl po roce 1948 komunistický režim. Množství příkladů z rodinného i přátelského prostředí rodné jihozápadní Moravy najdeme v knihách jako Cena facky nebo Osobní poplach. Holcmanovy folkloristické texty se věnují nejčastěji Jízdě králů, tomu tajemnému rituálu, který dnes drží jen čtyři obce na jihu Moravy. O jeho zákonitostech, podobách, o lidech, které cestou životem potkal a kteří ho utvářeli především jako písmáka, jenž cítí potřebu zaznamenat podstatné okamžiky v životě svém i svých blízkých, ale vytvořit zároveň obecně platný obraz o povaze našeho přebývání ve světě poznamenaném konkrétní dobou. O všech těchto věcech vypráví Josef Holcman v pětidílných Osudech. Navíc prozrazuje také své aktuální tvůrčí směrování, spisovatelské i herecké…

V rozpomínání Josefa Holcmana se potkáváme s Ludvíkem Vaculíkem, Miroslavem Zikmundem, Karlem Pavlištíkem nebo Břetislavem Rychlíkem, Janem Antonínem Pitínským a dalšími, kteří utvářeli a které utvářel specifický region kolem říčky Dřevnice, pod Buchlovem, podél Vláry, pod Vizovskými vrchy…