Krach Enronu jako inspirace pro divadelní hru!

Hra Enron měla před prázdninami světovou premiéru v regionálním divadle v Chichestru a na podzim zcela vyprodala londýnské Royal Court Theatre na celou sérii představení. Nyní se už Rupert Goold, který inscenaci režíroval, chystá na Broadway, kde by chtěl svůj úspěch zopakovat.

Ačkoliv v inscenaci nehrají žádné filmové a televizní hvězdy, stala se tahákem sezóny pro své téma a jeho originální zpracování. Není snad významnějšího britského kritika, který by se k ní nevyjádřil. Předobrazem hlavního hrdiny je skutečný šéf Enronu Jeffrey Stilling, který si za miliardářský podvod odsedí 24 let vězení. Lucy Prebbleová jej ovšem nenabízí jako jednoznačného záporáka. "Nejsem špatný člověk. Nejsem neobyčejný člověk. Jen jsem chtěl změnit svět. Podobně jako Stalin nebo Isaac Newton... Obviňujete mě, že jsem využil situace, ale tak to na světě chodí. Ano, přiznávám, využil a jediný rozdíl mezi mnou a těmi, kdo mě soudí, je ten, že neměli dost odvahy udělat to co já..." obhajuje sám sebe. "Skilling v excelentním provedení Samuela Westa není prvoplánovým padouchem. Když se s ním poprvé seznámíme, vypadá sice hrozivě, ale jeho tvář je bledá a těstovitá. Když se obratnými manévry postupně dostává do čela společnosti, pozorujeme jeho mrazivě bezohledný pohled. Zároveň ovšem vidíme i osamělost a netrpělivost člověka, který je mnohem chytřejší než ostatní kolem, a který má téměř vizionářský náhled na možnosti trhu. Při raketovém vzestupu společnosti pod jeho vedením se náhle Westův Skilling jakoby fyzicky proměňuje, stáví se štíhlejším, uhlazenějším, má zvláštní charisma podobně jako Richard III," píše o výkonu Sama Westa ve Financial TImes Sarah Hemmingová. Autorka ve své hře, která se netýká jen této konkrétní kauzy, využila nejen inspirace skutečnými lidmi, ale přimyslela si Stillingův protiklad - ženu, kterou k němu kdysi vázal milostný vztah, a která se později stala jeho oponentkou. Claudia Roe (hraje Amanda Drew) nabízí konvenčnější, ale bezpečnější řešení problémů, ale byla vedením odmítnuta. Právě její lehce pohádková postavě připadá kritikům dosti nepravděpodobná. V Telegraphu píše James Hall: "Na papíře hra o největším finančním podvodu v historii USA nezní jako záležitost, která by nadchla davy. Ale je legrační a objevná. V inscenaci uvidíte fyzické divadlo, zpěv, tanec , hru s loutkami, vše v jedinečné baletní chorografii. Maxwell Cooper v časopise Whatson Stage glosuje: Moralita Lucy Prebbleové skvěle slouží Rupertu Gooldovi a jeho lásce k videu, zadním projekcím, ostrému svícení a zvukovým efektům. Goold využívá veškeré techniky, kterou má k dispozici, aby příběh zhmotnil na scéně." Benedict Nightingale v Times píše: "Hra Prebbleová je aktuální a Gooldova inscenace jí dává šmrnc. Režisér naturalistické hře dodává expresionistickou nadsázku, když se tři muži v oblecích mění ve tři slepé myšky, dravé ještěry s dinosauřími hlavami, rytíře Jedi s neonovými meči a v případě batrů Lehmannových v siamská dvojčata v jedné vestě. Navíc je tu kvarteto tržních analytiků řešících situaci na půdě holičství. V první chvíli mě tahle Gooldova scénická kouzla až zarazila. Pokud dostatečně nedůvěřoval textu či schopnostem herců, mýlil se. Drama Enron má energii, kterou společnost Enron na konci své neslavné cesty postrádala. Ovládne vás a zároveň varuje.