Nobelovu cenu za literaturu obdržel švédský básník Tranströmer

Psát začal už ve třinácti, ale první sbírku básní publikoval v roce 1954. Je autorem 11 básnických sbírek, např. 17 básní, Nehotové nebe, Tajemství na cestě, kde jsou nejvýraznější přírodní motivy. Ve sbírkách z let 60. a 70. se objevují i městské motivy a společenská témata. V 70. letech se zaměřuje především na básnické skladby, nejrozsáhlejší se nazývá Baltská moře. Za sbírku Pro živé i mrtvé v roce 1990 obdržel Cenu Severské rady. V pozdních sbírkách často reflektuje umění, tvůrčí proces a smrt. Jeho dílo neprošlo velkými vývojovými zvraty.

Švédský básník a překladatel Tomas Tranströmer, držitel Nobelovy ceny za literaturu 2011 |foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Pro jeho lyriku je typická surrealistická obraznost a mystické zabarvení. Všímá si především epifanických okamžiků, kdy se skutečnost vyjevuje v jasné a ryzí podobě. Inspiračními zdroji jsou pro něj: hudba (např. Franz Schubert), výtvarné umění, zážitky z cest (Balkán, Španělsko, Afrika a USA), liturgie a četby, ale také z každodenního rodinného života. Píše především volným, syntakticky jednoduchým veršem.

V anglicky mluvících zemích je nyní zřejmě nejznámějším skandinávským básníkem, do češtiny zatím žádná jeho kniha přeložena nebyla. Vyšly pouze ukázky z jeho poezie v časopise Světová literatura 1992/4 a v antologii Ostrými paprsky (1999). Na Slovensku byla vydána v roce 2001 sbírka Medzi allegrom a lamentom.

Tranströmer je 108. držitelem Nobelovy ceny a sedmým švédským laureátem tohoto ocenění. Švédská akademie odůvodnila své rozhodnutí těmito slovy: „Skrze své zhuštěné, průsvitné obrazy nám přináší čerstvý pohled na realitu.“

Dílu Tomase Tranströmera se bude věnovat Literární redakce v rámci Severského roku na Vltavě v roce 2012.

Hostem ranní Mozaiky a moderátora Petra Šrámka v pátek 7. října byla překladatelka, skandinavistka Dagmar Hartlová z Ústavu germánských studií FFUK.