Kritika kritiky společnosti – závěr Rakouské sezony v Komedii

Režisér Podzemního blues Dušan Pařízek už jednu Handkeho hru letos nastudoval – úspěšné Spílání publiku. Tyto dvě hry tak tvoří rámec celé Rakouské sezony. První Handkeho hra byla první inscenací sezony a zatím poslední jeho drama zase poslední letošní premiérou Komedie. Navíc je mezi nimi úzký vztah – v Podzemním blues se také spílá (samozřejmě společnosti) a v tomto podání také publiku, ovšem Handke ke svému staršímu spílání zaujímá kritický postoj. A tím pádem umožňuje tato hra také zaujmout kritický postoj k vlastní tvorbě samotnému divadlu – myšleno Divadlu Komedie a jeho tvůrčímu týmu. Původní Handkeho úvahu při zkoušení dost upravili, tvůrčí proces přiblížil na mikrofon režisér Pařízek.

Inscenátoři přizvali jako hosta Boleslava Polívku. Původní dramaturgický plán obsahoval jinou Handkeho hru pro velké množství herců, takže Boleslav Polívka měl spolupracovat na ní. Došlo ale ke zkrácení magistrátního grantu o 887000,-, a tak hrají tuhle komořinu, do níž ale režisér Pařízek pozval Polívku také. A podle slov všech zúčastněných zapadl výborně, v inscenaci působí totiž – jako postava zvenčí – jako zosobnění nadhledu nad dramatikou Divadla Komedie a nad „spílacím“ světonázorem – jako kritik kritiků společnosti.

Dramatičnost je v inscenaci, zjednodušeně řečeno, trojího druhu – nejprve je napětí mezi rozhněvaným mužem (Martinem Fingerem) a diváky, potom mezi jím a imaginárními cestujícími v metru a až poté mezi dvěma herci. Pro Martina Fingera to znovu znamená obsáhnout dlouhé monologické scény. Už v několikáté roli se totiž představuje jako takový divný samotář...

V příspěvku mluví o svém prvním působení v Divadle Komedie také Bolek Polívka.