Z Polska: Rozprava o duši, a nejen polské

„Chtěl jsem pozvat čtenáře k rozmluvě o polské duši." Těmito slovy charakterizoval Tadeusz Słobodzianek svůj dramatický text Nasza klasa, tedy Naše třída, který před několika dny získal literární cenu Nike. Příběh, který hra vypráví, se dotýká konkrétního a v Polsku stále živého a diskutovaného historického traumatu - je totiž inspirován masakrem židovského obyvatelstva obce Jedwabne, ke kterému došlo v roce 1941, za nacistické okupace. Lidé na obou stranách masakru byli po léta sousedy - nebo třeba i spolužáky, jako deset postav Slobodziankovy hry. Autor sleduje jejich osudy od dvacátých let až do současnosti. „Spolu se učí, baví. Sní o tom, že se stanou letcem, lékařem, filmovou hvězdou. Čtou Sienkiewiczovu trilogii. Chodí do kina na Chaplina. Poslouchají jazz. Proč mladík, který vystřelil srdce z papíru a napsal milostný verš, o několik let později své spolužačce svázal ruce šňůrou a pohrozil jí, zastřelením, když se pokusí utéct? Čím to, že národnost, náboženství a ideologie převážily nad přátelstvím? Kdy se spolužák ze školní lavice proměnil ve Vetřelce? Co se stalo s tou třídou? „Nemůžeme jako národ žít jen s tím, že nám bylo působeno utrpení. Chtěl jsem ukázat, že i my umíme působit utrpení," řekl Slododzianek pro list Gazeta Wyborcza.

logo literární ceny Nike |foto: wyborcza.pl

A jak viděla vítězný text a jeho souvislosti porota ceny Niké? „Historici už udělali své. Filmaři, novináři, prokurátoři, soudci, politici i moralisté - ti všichni už udělali své. Mrtvá těla ale stále nejsou pohřbena. Słobodziankovo drama je částí to, co je třeba dokonat, aby se historie židů, a nejen těch z Jedwabneho, stala částí naší zkušenosti - historické i morální," uvedla předsedkyně poroty Gražyna Borkowska, profesorka z Institutu literárních studií Polské akademie věd.

předsedkyně poroty Gražyna Borkowska |foto: muzeumciechanow.pl

Sám autor si je ovšem vědom, že téma je velmi rizikové nejen ze společenského, ale i z uměleckého hlediska. Jediným možným způsobem jak jej vyprávět, aniž by uvízl v trapnosti, je vzdát se doslovnosti. „Násilí na scéně působí - nechtěným způsobem - komicky," říká Słobodzianek. „Když si ale tvůrce poslouží symboly, tragedie má šanci získat punci umění."

Text Naší třídy vyšel v gdaňském nakladatelství „słowo/obraz terytoria", které se převážně věnuje vydávání knih z oblasti dějin a teorie umění či filozofických esejů. Světová premiéra hry se ovšem nekonala v Polsku, ale loni na podzim na scéně londýnského Národního divadla, kde ji inscenoval režisér íránského původu Bijan Šejbaní. Britská kritika představení velmi chválila. List Guardian je nazval „silnou hrou o kolektivní vině". Známý britský kritik Benedict Nightingale ji v Timesech nazval „lekcí nevyslovitelné krutosti". A dodal: „Hlediště jsem opouštěl hluboce deprimován Evropou, naší dobou a naším plemenem." Polská premiéra Naší třídy se chystá na 16. října ve varšavském divadle Na woli, jehož novým ředitelem se Tadeusz Słobodzianek od začátku nové sezony stal. Režie se ujal slovenský divadelník Ondřej Špičák, dobře známý i z českých divadel. Ten na internetových stránkách divadla míní: „Naše třída nechce nikoho poučovat, vypráví příběh, jenž chce provokovat otázky. Drama, vztahující se k událostem ve východním Polsku, je zároveň univerzální historií, srozumitelnou všude tam, kde se objevují hluboké etnické konflikty a kde soukromý život ustupuje velké politice."

drama Nasza klasa získalo prestižní cenu Nike |foto: wyborcza.pl