Die Hamletmaschine
Deutsches Theatre Kammerspiele Berlin Režie: Dimiter Gotscheff
Během uplynulého víkendu proběhla první poprázdninová premiéra Deutsches Theatre Kammerspiele v Berlíně. Divadlo zvolilo hru Heinera Müllera Die Hamletmaschine neboli Hamlet-stroj. Zmíněný text čeští diváci znají - před čtyřmi lety ho uvedl Tomáš Svoboda v Boudě pražského Národního divadla. V Berlíně drama pro sedm postav inscenoval s pouhými třemi herci německý režisér bulharského původu Dimiter Gotscheff, který přijel na začátku 60. let studovat do tehdejší NDR na veterináře, avšak nakonec se z něj stal jeden z nejvýznamnějších evropských divadelníků. V aktuální inscenaci dokonce sám ztvárnil jednu z rolí.
Die Hamletmaschine pochází z roku 1977 a představuje svérázný pohled na jednu z nejznámějších Shakespearových tragédií. Její příběh se odehrává na pozadí úpadku světa, do výpovědí jsou vklíněny nejrůznější literárně či jinak laděné odkazy. Zmíněni jsou Raskolnikov z Dostojevského Zločinu a trestu či antická Elektra, intertextuální prvky můžeme vysledovat i v rámci jiných Shakespearových děl. Podle Müllerových slov byl Hamlet jeho obsesí celých třicet let. Právě proto napsal krátký text, kterým - jak sám řekl - se pokusil Hamleta zničit. Autorova touha osekat věci až na kost je zcela zřejmá - v knižním vydání má Hamlet-stroj pouhých devět stránek. Sestává z několika monologů, přičemž první z nich začíná začíná těmito větami: "Byl jsem Hamlet. Stál jsem na břehu a mluvil s příbojem BLABLA, v zádech trosky Evropy."
Právě tato slova pronáší v Berlíně charismatický Gotcheff v čisté scénografii, složené z černých stěn a několika seřazených svítících obdélníků vložených do podlahy, patrně symbolizujících pohřebiště dějin. Hraje se v civilních kostýmech, přestavby ani náročné převleky nečekejte. Nejen jako režisér, ale i coby herec si Gotcheff vystačí s málem. Minimalismus však v tomto případě funguje bezezbytku. Představitel Hamleta a později i interpreta tohoto tragického hrdiny většinou slova odříkává precizně, výrazně, jakoby každé z nich bylo hřebíkem, který chce zatlouct jednou ranou do publika. Kromě měnící se intenzity světel režie využívá mikrofony, které nejsou samoúčelné. Nejen Gotcheffovi, ale i dalším dvěma hercům, Valery Tscheplanowe a Alexandru Khuonovi pomáhají vykřičet do světa Müllerovy nářky. Zintenzivňují stylizovaný, občas mírně deformovaný hlasový projev aktérů. Intenzivní je ovšem především zážitek ze zhruba hodinového představení Hamleta-stroje v Deutsches Theater Kammerspiele, které mohu při návštěvě Berlína vřele doporučit.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka