Z vědce superhrdinou. Komiksový Lišejman ovládne Strašnické divadlo francouzsky

Ústřední zápletka inscenace uváděné na scéně Strašnického divadla pojednává o proměně průměrného vědce, odborníka na lišejníky, v superhrdinu. A čím dramatika námět komiksu nejvíce zaujal? „Se svým souborem se hodně zabývám postavami z pop kultury. Proto mě zajímalo se zaměřit na postavu tohoto superhrdiny a sledovat, jak moc je v dnešní době součástí naší představivosti. Zajímalo mě, jak může divadlo tuto postavu uchopit a třeba ji i zpochybnit. Protože to je téma, které bylo hodně zpopularizováno a možná i zprofanováno filmem. Proto jsem chtěl zkusit, jak s touto postavou může naložit divadlo.“

Můžete nám tohoto hrdinu představit?Je to obyčejný, průměrný člověk, dalo by se říct looser, muž, který se nedokáže přizpůsobit společnosti zaměřené na výkon a konkurenci, tedy společnosti, v které žijeme. Ze dne na den získá nadpřirozené superhrdinské schopnosti, ale má velký problém se s touto novou rolí vyrovnat. Dalo by se říct, že mu je ten kostým příliš velký, nemá na to, stát se superhdinou. A tak se ve skutečnosti stane antihrdinou. Postava superhrdiny je jakýmsi symbolem dokonalosti a úspěchu, po kterém tento člověk odjakživa toužil, ale nakonec si uvědomí, že to zdaleka není ideální stav.

Fréderic Sonntag, Lišejman |foto: Strašnické divadlo

Sám jste dramatik a ve svých hrách se často zabýváte vztahem mezi realitou a fikcí. Co vás na hranici těchto dvou světů přitahuje?Ano, zajímá mě, jak se popkultura prolíná s mytologií a ovlivňuje naši představivost. A právě postava superhdiny je v mýtech nesmírně důležitá. Vídáme ji všude. Existuje spousta filmů na toto téma. Myslím, že to hodně ovlivňuje naši realitu, to, jak zobrazujeme určité věci, jak pohlížíme na náš svět. Obecně mě hodně zajímají témata spojená s mýty. Jak mýty vznikají, kdo je vytváří, kdo vytváří zkazky, fikce, které nás obklopují. Jak ovlivňují svět, v kterém žijeme, a představu, kterou si o něm vytváříme.

Říkal jste, že vás zajímalo, jak se dá takový superhdina, v tomto případě Lišejman, převést na divadelní scénu. S jakými prostředky jste pracoval? Mám hodně spolupracovníků, využívám hudbu a video. Na divadle mě baví, že se v něm dají dělat i velmi naivní věci a že nutí diváky ke spoluúčasti. Nemáme stejné prostředky jako film, nemůžeme vytvářet speciální efekty, ale i prostřednictvím velmi jednoduchých věcí můžeme diváky dostat hodně daleko. Baví mě, že v divadle, se na rozdíl od kina, stávají aktivní, musejí využívat svoji představivost. A to mě taky zajímalo v tomto příběhu o superhrdinovi.

Fréderic Sonntag, Lišejman |foto: Strašnické divadlo

Jak vznikala výtvarná stránka představení? Spolupracoval jste s tvůrci samotného komiksu?Bohužel nebylo možné využít původní obrázky, protože ty vznikaly pro komiks a ne pro divadlo. Výtvarník už pracoval na jiném projektu a neměl čas se nám věnovat. Ale naštěstí filmař, který mi dělá videa, je zároveň i výtvarník. A tak mi všechny obrázky znovu namaloval tak, aby se daly využít v interakci s hercem. V našem představení je hlavní postavou samo město - Gotham City, kde žije Batman. Proto jsme vytvořili trojrozměrné makety domů z kartonu. Ty se pak natáčejí na kameru a promítají na plátno, takže máte pocit, že se herec pohybuje v prostředí tohoto města, že je uvnitř komiksu. Kromě výtvarné složky je důležitá i hudba. Máme tam hudebníky, kteří hrají na scéně naživo, jako kdyby to byl muzikál. Chtěl jsem, aby hudba navozovala určité emoční rozpoložení, spojené s tragédií hlavního hrdiny. Hudba je hrozně důležitá, dotváří melancholii, která hrdinu obklopuje.

Jaký je vztah mezi Frédéricem Sonntagem dramatikem a režisérem? Není to vždycky jednoduché. Jsou to dvě různé věci a pokaždé záleží na projektu, na kterém zrovna pracuji. V případě Lišejmana je to něco úplně jiného, protože jde o adaptaci cizího textu. Jinak je dost těžké oddělit text od samotné inscenace. Je to jeden celek, je to, jako kdybych už rovnou psal představení. Samotný text vzniká ve spolupráci s hudebníky, herci, scénografy. Už předem myslím na to, aby všechno dohromady fungovalo. Často jde o kolektivní psaní s řadou spolupracovníků. Každý projekt je zkrátka jiný.