Za Alenkou se do říše divů vydali mnozí, v grafice ji zachytil i Salvator Dalí
Britská knihovna v Londýně připravila výstavu nazvanou Alenka v říši divů. Připomíná tak loňské 150. výročí prvního vydání této dnes již proslulé knížky, kterou obdivují generace nejen dětských čtenářů. „Alenka“ oslovuje dodnes i dospělé, a to jak v bezpočtu knižních vydání, tak rovněž ve filmových zpracováních.
Londýnská výstava se zaměřuje především na ilustrace světoznámé knihy a vidět ji můžete do 17. dubna. Obdivovat lze první obrázky Alenky od Johna Tenniela. Od té doby vyšlo nespočet vydání Alenky v říši, nebo také v kraji divů či Alenky za zrcadlem s mnohými dalšími a neméně zajímavými ilustracemi.
Jsou na této výstavě představeny také české ilustrace Alenky v říši divů?Bohužel ne. Je to škoda, protože třeba ilustrace Markéty Prachatické z osmdesátých let minulého století jsou více než zajímavé a vlastně se tak nějak přibližují k těm původním obrázkům od Johna Tenniela. Ale je to tím, že Britská knihovna vystavuje jen artefakty ze svých depozitářů, a v nichž zřejmě česká vydání Alenky v říši divů chybějí…
A jaká díla na výstavě naopak nechybějí?Tak především tu je rukopis Alenky v říši divů od autora, tedy z pera Lewise Carrolla. A to dokonce s jeho řekněme neumělými obrázky. Jsou tu ukázky nejrůznějších vydání v průběhu staletí, také sestřih prvního filmového zpracování z roku 1903. To byl němý film, který zpracovali Cecil Hepworth a Percy Stow. Ale překvapila mne jedna z těch mnoha ilustrací, které jsou tu k vidění. Mám na mysli mne grafiku od Salvatora Dalí, který Alenku ztvárnil někdy na konci šedesátých let minulého století. Nevěděl jsem totiž, že i tento řekněme guru surrealismu také ilustroval knížku Lewise Carrolla. Ale ostatně kdo jiný by ji měl ilustrovat, vždyť ten pohádkový příběh je více než surreální. Je škoda, že v popisku u této ilustrace není více informací o tom, v jakém vydání Dalí Alenku ilustroval a vlastně tam není uveden ani rok.
Jaký je váš vztah k Alence v říši divů?Tak asi na rozdíl od mnoha dětí mého věku, já jsem na anglických pohádkách, či dětských knížkách, vyrůstal. Ale Alenka na mne tehdy byla asi příliš složitá. Takže mnohem radši jsem měl Medvídka Pú. S ním jsem chodil téměř spát. Ostatně o ilustrátorovi Medvídka Pú, o jeho duchovním otci výtvarné podoby, tedy o Ernestu Shepardovi jsme tu mluvili před pár měsíci. Ale abych odpověděl na vaši otázku, tak můj vztah k Alence či chcete-li k Alici je opravdu vřelý. A jsem rád, že jsem tuto výstavu mohl vidět.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Osudy Mileny Grenfell-Baines. Rozhlasové vyprávění česko-britského „Wintonova dítěte“
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku