Být sám je těžké, a tak se vypravte do společnosti. Hoteliér Jan Kačer vás zve na Svatbu pozdního léta
Inscenace s názvem Svatba pozdního léta je komorním příběhem lidí z českého uměleckého prostředí, jejichž mládí spadalo do období druhé poloviny 60. let 20. století. Po víc než čtyřiceti letech se při jejím nastudování na jevišti Činoherního klubu setkali režisér Ladislav Smoček a herec Jan Kačer, představitel jedné z hlavních rolí, ale především autor hry uvedené v premiéře 19. února.
Svatbu pozdního léta popisuje Jan Kačer jako hru o ztrátě partnerství, ale zároveň o jeho nalezení. Je o touze člověka mít někoho blízkého a o touze po věrnosti. Jedním z témat je ale také síla odpouštět: „Začal jsem psát sám pro sebe, takové útržky vzpomínek, které se začaly skládat dohromady. A pak se mi stalo, co prý se někdy stává, že ty postavy začaly žít samy. Ta hra má vcelku lehounký příběh, ale pod tím se skrývá docela závažné téma.“
Podtitul hry zní: Variace na písmeno GDěj hry se odehrává v blíže neurčeném venkovském hotelu, ve kterém se schází svatebčané. Hlavní postavou hry je majitel této nemovitosti, kterého hraje Jan Kačer. Je to inteligentní a klidný, člověk, který dění kolem sebe pozoruje a zároveň ho určuje. Postupně se dozvídáme, jak nelehký a komplikovaný je anebo býval život lidí spjatých s uměním. Do jejich osobního života se také promítají fiktivní osudy dramatických postav, které kdysi ztvárňovali. Promluvy herců jsou tak protkány citáty, mimo jiné i z díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola.
Výchozí zápletka příběhu je spojena s návratem postavy Jiřího po třiceti letech v emigraci do vlasti. Ten je pozván do hotelu, ve kterém se setkává s herečkou, s níž před třiceti lety strávil jednu noc. Teď se dozvídá, že je otcem její dcery.
Partitura života Jana Kačera spontánně zaťukala na jeho duševní dveře Režisér Ladislav Smoček o hře Jana Kačera mluví jako o živém díle, ve kterém se autor vyjadřuje o svém osobním životním poznání lidí a života vůbec: „Jan Kačer celý život tvrdil, že se obdivuje všem, kteří jsou schopni něco napsat v poslední části života. A teď právě on spontánně našel v sobě poznání, že toho je schopen i on. A on to dokázal stvořit ve skutečnou partituru.“ Kromě Jana Kačera v inscenaci hrají Zuzana Bydžovská, Nela Boudová Pavel Kikinčuk nebo Zuzana Stavná.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Osudy Mileny Grenfell-Baines. Rozhlasové vyprávění česko-britského „Wintonova dítěte“
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku