Rozhovor s režisérem Michaelem Hanekem; Poeziomat; kabaret 1913; zemřel Jiří Reynek

Michael Haneke pochází z herecké rodiny a v rozhovoru vysvětluje, jak vnímá to, že divadla stále častěji převádějí na jeviště známé filmy: „Je to určitý příznak krize divadla. Lidé do divadla moc nechodí, film jako divadlo je tedy má přilákat zpět. Je to slepá cesta, protože komunikace filmem je úplně jiná než komunikace divadlem.“

Café, příloha Práva, otiskuje rozhovor s Ondřejem Kobzou, který mimo jiné představuje svůj nový projekt - Poeziomat. Po Praze rozmisťuje jukeboxy, z nichž budou znít básně českých autorů. První poeziomat bude na náměstí Míru.

Kulturní rubrika Práva se věnuje nové knize Josefa Formánka Úsměvy smutných mužů. Kniha vychází v rámci Velkého knižního čtvrtka. Jde o fabulovaný příběh lidí, kteří si došli pro pomoc do protialkoholní léčebny. Právo otiskuje rozhovor s autorem.

Tentýž list také publikuje recenzi Jiřího P. Kříže, který hodnotí kabaret Divadla v Dlouhé nazvaný 1913. Scénický kalendář o počátku moderní doby podle přemýšlivé a kombinačně mistrovské knížky Němce Floriana Illiese režírovala Barbara Herz. Kritik konstatuje, že hra 1913 je o mrakodrap výše než inscenace 1914, kterou uvádí Národní divadlo. Někteří herci ale význam tohoto projektu prý trestuhodně podcenili - přeřeků a malých výpadků bylo trochu moc, uvádí Kříž.

Tři týdny po svém starším bratru Danielovi zemřel v noci na středu ve věku 85 let Jiří Reynek. Martin C. Putna napsal pro Lidové noviny připomínku jeho překladatelského díla. Zprávu o úmrtí Jiřího Reynka najdeme také v Mladé frontě Dnes.

Článkem v Lidových novinách se Tomáš S. Polívka vrací k úternímu koncertu Steva Reicha a ansámblu Colina Currieho v rámci Strun podzimu. Programem byly kompozice Clapping Music a Drumming. A autor na adresu Currieho uvedl: „Hraje to líp než já, přestože jsem Drumming prováděl snad tisíckrát.“

Do českých kin přichází snímek tureckého režiséra Nuriho Bilgea Ceylana Zimní spánek, letošní laureát Zlaté palmy. Píší o něm Lidové noviny. Nejdůležitějším kladem snímku je podle Marcela Kabáta příspěvek k portrétu současného Turecka, pro západní svět stále trochu nesrozumitelného.