Jak chutná moc v brněnské Redutě? Nevýrazně
Adaptaci románu slovenského spisovatele Ladislava Mňačka Jak chutná moc představila jako první novinku sezony brněnská Reduta. Pro komorní scénu Národního divadla Brno připravil divadelní verzi Tomáš Vůjtek, jehož scénář režíroval Ondřej Elbel.
Tvůrci zřejmě chtěli nabídnout ukázkový dramatický příběh, který je v literárním originále opravdu důmyslnou a zrůdnou studií komunistických pohlavárů. Příběh o tom, jak člověk korumpuje moc.
Příběh o posedlosti mocí měl být nadčasovýOficiální anotace dílo přibližuje jako: „Neobvyklý příběh politika, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu politikův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: co způsobilo, že se tento „velký mrtvý“ dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, posedlou už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí?“
Slavná kontroverzní a posléze zakázaná kniha vyšla tiskem v roce 1967, tedy ve stejném roce, kdy se adaptátor inscenace, Tomáš Vůjtek, narodil, což by mohla být výhoda, protože dramatizátor není zatížený dobou ani sentimentem k předloze. Vůjtek předlohu „přetavil“ do šesti obrazů s prologem, epilogem a mezihrami, v nichž hlavní hrdina, fotograf Frank vzpomíná na přátelství s mrtvým státníkem.
Schematický, ne strhujícíMožná zde mohl být více prokreslen jeho vztah ke dvěma ženám a odvrženému synovi, schematicky působí i scény, kdy státník přebere Frankovi děvče, nebo když mu před očima zastřelí spícího vojáka na stráži. Bohužel režie pokulhává za přednostmi scénáře. Měl to být podle anonce „strhující příběh posedlostí mocí“, který se však nekoná – inscenaci totiž chybí ráznější vykreslení figur i vztahů mezi nimi.
Příliš plochá groteskaNa rozdíl od přízračného rukopisu se snaží režie v mezihrách, které až příliš mechanicky inscenuje za průhledným sklem, obnažovat minulost mrtvého státníka v groteskně laděných vstupech, což ale moc nefunguje. Občas je tato stylizovaná legrace totiž uťáplá a výsledek spíše zplošťuje.
Výsledek celého večera umělecky, bohužel, neobslouží ani pamětníky, ani mládež, protože inscenace po čase už jen mechanicky postupuje vpřed, ztrácí gradaci, napětí a nenabídne ani žádnou výmluvnou tečku.
V brněnske Redutě můžete adaptaci románu slovenského spisovatele Ladislava Mňačka vidět 13. nebo 20. října vždy od 19 hodin.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?