Recenze inscenace Švandova divadla a filmů Láska, soudruhu a Nekonečná láska

Chuchma píše, že režijně Martin Františák vsadil na razantní sled scén i energický projev hereckého kvarteta – vedle Jiřího a Filipa Čapky se životem zraňovanými ostravskými outsidery stali David Punčochář a Klára Cibulková. Zejména Cibulková projevuje schopnost variability. Kdo chce vidět dynamickou a místy vtipnou inscenaci vycházející z textů jednoho z nejzajímavějších českých spisovatelů posledního čtvrtletí, bude v zásadě spokojen.

Lidové noviny otiskly také recenzi Marcela Kabáta na film Láska, soudruhu, který se odehrává v Helsinkách roku 1962 a natočila jej finská režisérka Taru Makeläová. Podle Kabáta balancují humor, obraz historické epochy i romantická linie filmu na hraně přílišného zjednodušení, až naivity.

Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes recenzuje americký film Nekonečná láska. Spáčilová soudí, že oba hlavní představitelé jsou hrdinové ušmudlaně sentimentální, ušlechtilost z nich crčí ve slovech i pohledech, a kdyby se u krbu milovali noc co noc, pořád budou působit jako neposkvrněné bytosti. Spáčilová dává snímku 35 procent.

V Právu hodnotí film Nekonečná láska Věra Míšková. Podle Míškové emoce jsou to poslední, co tenhle film o lásce dokáže na diváky přenést. Vleklá nuda od začátku totiž vše, co by případně mohlo diváky zaujmout, spolehlivě zabíjí. Film od Míškové získává 25 procent.

Právo informuje, že snímek Cesta ven scenáristy a režiséra Petra Václava, který vznikal v koprodukci České televize v Ostravě, bude krátce před svou domácí premiérou uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Český celovečerní film se tam objeví po šestnácti letech. Do českých kin bude snímek uveden 29. května.

V Právu najdete rozhovor s norským prozaikem Thomasem Engerem, který v Praze představil svou novou knihu Instinkt dravce. V rozhovoru říká: „Psát o společnosti a nezabývat se politikou je nemožné. Důležité jsou postavy, o nichž píšete. Jak žijí ve společnosti, jaké jsou jejich sny, bolesti. Bez toho to nejde.“

V Právu si můžete přečíst i rozhovor s malířkou Zdenou Höhmovou, která do 3. května představuje výběr ze svého cyklu Nová chemie v pražském Divadle Viola. V rozhovoru se svěřuje: „Jsme perfektním zrcadlem ekonomických krizí a změn. Umění je u nás zařazeno pod OSVČ, takže jako malířka vlastně vyrábím zboží, které si po zakoupení nikdo nemá možnost odečíst z daní, což bývá pro podnikatele občas demotivující. Přesto má moje profese úžasné plus v absolutní svobodě. Nějaký čas jsem učila, ale nepřineslo mi to osobní klid. Asi jsem založením sólistka. Lepší je bojovat o svoji existenci a mít pár přátel.“