Národní filmový archiv pořádá retrospektivu filmů Františka Čápa, režiséra Babičky

František Čáp patřil nepochybně k největším talentům, které kdy česká kinematografie měla. Jeho výtvarné cítění, smysl pro kompozici záběru a náročná inscenační technika vedly k řadě mimořádných děl, natočených na Barrandově během protektorátu a těsně po osvobození.

Od vlastenectví přes realismu až po emigraci

Čáp svou tvorbu rozvíjel od počátku v trojí linii: adaptace literárních předloh, spojující obraz venkova s ideou vlastenectví (Babička, Jan Cimbura, Mlhy na Blatech); žánrové filmy, z nichž vynikají zejména ženská melodramata s hvězdami Hanou Vítovou a Marií Glázrovou v hlavních rolích (Noční motýl, Tanečnice, Znamení kotvy); a konečně realistické snímky se soudobou společenskou tematikou (Preludium, Muži bez křídel, Bílá tma).

Ke svým filmům si rovněž psal scénáře a jako scenárista spolupracoval s mnohými předními režiséry (Martin Frič, Otakar Vávra, Hugo Haas). Již ve své době byl oceňován doma i v zahraničí (např. festivaly v Benátkách a Cannes), jeho filmová kariéra za protektorátu však zároveň vzbuzovala kontroverzi (výrazná a v české kinematografii ojedinělá antisemitská scéna v Janu Cimburovi, proněmecky zaměřený, avšak nedokončený Kníže Václav). Později jeho pozici znesnadňovala homosexuální orientace, kterou nijak neskrýval. Po konfliktu s dělnickou porotou festivalu pracujících v roce 1948 bylo Čápovi zamezeno další působení v českém filmovém průmyslu, a tak tvůrce zvolil odchod ze země.

Učil se od Mastroianniho

Filmový režisér František Čáp |foto: Národní filmový archiv

V exilu se musely jeho umělecké nároky částečně přizpůsobit komerčním požadavkům filmových producentů. Proto začíná v Čápově tvorbě přibývat žánrových titulů, ať už se jedná o thrillery (první západoněmecké filmy) nebo romantické komedie (pozdější jugoslávská tvorba). Přesto i v nich lze rozpoznat Čápův režijní rukopis, spočívající v lyrickém rozvolnění syžetu, soustředěné práci s herci a pozornosti k filmovému obrazu. Navzdory tržně zaměřeným produkčním podmínkám se Čápovi dařilo trvale prosazovat do výroby vlastní scénáře, které dokázal natočit tak, aby vzbudily ohlas u publika i odborné veřejnosti. Předlohou k nim byly buď originální náměty (Vesna, Dívka ze saliny), nebo – jako v československém období – kvalitní literární díla (Guy de Maupassant, Branko Belan). Do svých filmů pak neváhal obsadit mladé, nezkušené herce; někteří z nich se později stali mezinárodně proslulými hvězdami (Horst Buchholz, Milena Dravićová).

Čápova exilová tvorba byla nejen plodná, ale i historicky významná. Režisér během ní spolupracoval s několika osobnostmi evropské kinematografie (Artur Brauner, Marcello Mastroianni); jeho snímky překračovaly díky koprodukcím a zahraniční distribuci úzké hranice národních kinematografií; a v neposlední řadě položil – spolu s Francem Štiglićem a Jožem Galem – základy moderního slovinského filmu.

Přehlídka Čápových filmů v Ponrepu potrvá do prosince

Retrospektiva, kterou Národní filmový archiv pořádá ke stému výročí Čápova narození, je dosud nejrozsáhlejší přehlídkou jeho díla. Zahrnuje všechny české a jugoslávské filmy, které se podařilo získat ve spolupráci s Slovinskou kinotekou a Slovinským filmovým archivem v Lublani a Jugoslávskou kinotekou v Bělehradě. Z německé tvorby pak díky Deutsche Kinemathek v Berlíně promítneme filmové kopie, které se dochovaly nebo jejichž stav umožňuje veřejnou prezentaci.

Filmy, které je možné v Ponrepu zhlédnout: Babička, Bílá tma, Chvíle rozhodnutí , Děvčica z Beskyd, Dveře zůstanou otevřené , Jan Cimbura , Jugoslávský exil Františka Čápa (přednáška) + Piran (projekce filmu), Mlhy na Blatech, Muži bez křídel, Muzikant, Na počátku byl hřích , Naše auto, Nečekej na máj , Noční motýl, Ohnivé léto, Panna, Preludium, Sejdeme se večer , Stopa vede do Berlína , Tanečnice, Vesna, X-25 hlásí , Znamení kotvy