Violoncellista František Brikcius na mimořádném koncertě věnovaném Brittenovi

Co bylo impulsem pro náplň letošního festivalu?

Chtěl jsem, aby vzniknul festival, kde se pražské, české ale i zahraniční publikum může seznámit postupně s violoncellovou tvorbou jak od začátku violoncellového repertoáru, to znamená od baroka až po současnost. Cyklus má dvě části, jarní a podzimní, vždy po trojici koncertů. Koná se v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v nádherném gotickém sále. Koncerty jsou vesměs pro violoncello, letos slavíme nebo připomínáme čtvero výročí: 100. výročí narození Benjamina Brittena, jednoho z největších britských skladatelů; 140. výročí narození německého skladatele Maxe Regera; 100. výročí narození Witolda Lutosławského, jednoho z největších polských skladatelů, a 170. výročí narození pražského rodáka, židovského skladatele Davida Poppera, který je jako violoncellista znám především svými etudami.

Nejbližší koncert ve čtvrtek je věnován právě Benjaminu Brittenovi. Co nabízí violoncellistům? Jsou to suity, odkazujete tak něčím na Bacha, ale předpokládám, že nejen na něj.

Odhadujete správně, suity vznikly a byly napůl inspirovány ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem. Jde o cyklus trojice violoncellových suit, které se odkazují na zmiňované Bachovy suity, jsou tam různé části, tance fugy, což není na violoncello docela zvyklé. Suity vznikly také díky spolupráci anglicko-ruské, protože Britten jezdil také na ruský festival anglické hudby, suity byly vesměs premiérovány Rostropovičem. Protože letos slavíme 100. výročí Benjamina Brittena, na světě probíhají různé akce a koncerty, rozhodl jsem se udělat violoncellový komplet těchto suit. Jedná se o v Evropě ojedinělé provedení, alespoň co se letošního roku týče. Na závěr nabídneme kratičkou skladbu od Benjamina Brittena, Tema Sacher. Mstislav Rostropovič oslovil skladatele a kamarády, švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachra, aby napsali téma. A byla to jedna z posledních Brittenových skladeb, čím zakončíme my náš koncert.

Mstislav Rostropovič, jako ten, komu byly suity věnovány, je legendární virtuos. Do jaké míry je hudba hráčsky náročná, třeba i ve srovnání i s Bachem, a jaká je to hudba.

Musím přiznat, že jsem se k Benjaminu Brittenovi dostal díky studiu v Anglii u legendární violoncellistky Anna Shuttleworth, která ještě studovala u veličin jako Casals. Ta mi pověděla, že když jsem v Anglii, měl bych hrát také anglické skladatele. První volba byl Britten a tyto suity. Nejsou úplně jednoduché, ale jakmile člověk pronikne do hudebního jazyka a notového zápisu, jde to daleko rychleji. Ta hudba je nádherné, speciálně v těch suitách díky spolupráci s Rostropovičem, jde na hranici nástroje, využívá všechny možné druhy hraní, resp. možnosti nástroje. Ve výsledku jsou suity nádherné.