Na Strunách podzimu vystupuje Jordi Savall: „Jen prostřednictvím kultury můžeme znovu objevit naději“

Jordi Savall je charismatická osobnost a tvůrce nových originálních projektů – ale vždy s bohatými historickými kořeny. Ten dnešní má název „Orient - Okcident 1200–1700“. A co o něm říká sám autor?

Vztah mezi Západem a Východem byl dlouho založen na konfliktu. Po léta mezi těmito světy neexistovaly žádné mosty. Ve Španělsku se ale takové mosty podařilo postavit právě mezi židy, muslimy a křesťany. A fungovaly až do roku 1492. Potom ale zůstaly jen obchodní kontakty mezi některými oblastmi. Už to nebyl skutečný dialog a komunikace. Vývoj spěl spíš ke konfliktu různých náboženských tradic, výkladů světa a boha. Mou motivací bylo vytvořit znovu něco jako most mezi různými světovými názory. Tím spojovacím článkem je samozřejmě hudba. Ta dodnes dokáže vytvořit mosty a situaci, ve které si dokážeme rozumět.

Skutečný dialog nastane, když hrajeme středověkou hudbu nebo hudbu orientu. V naší kultuře jsme kdysi používali stejnou hudební řeč – hudebníci orientu ji používají dodnes. Před zavedením polyfonie, kontrapunktu, harmonie, tedy ještě na počátku renesance, byla u nás hudba umění, které se melodicky improvizovalo. Používaly se tytéž taneční rytmy. Musíme se dnes se značným úsilím vracet k původním zdrojům a začít znovu improvizovat podle originálních pramenů. Ale pak si začneme rozumět i beze slov, i když v našem ansámblu hraje arménský, turecký, izraelský, muslimský nebo křesťanský hudebník. Skrze hudbu si prostě rozumíme.

Je pozoruhodné, kolik hudebníku z těchto zemí jsou dobří přátelé. Hlavní problém, ze kterého vzniká nepřátelství, je nezájem, ignorance. Každý konflikt vzniká z nedostatku skutečného zájmu jednoho o druhého. Nemáme o sobě většinou vůbec žádné informace, které by dokázaly formovat naši citlivost. Musíme se naučit porozumění. To je klíčový pojem. A také empatie. Není rozhodující, že Evropa má velikány, jako byl Bach. Člověk musí být otevřený a naslouchat. Každá hudba má právo na existenci a symbolizuje něco velmi podstatného pro život každého člověka v kultuře.

Současná situace Španělska je opravdu těžká – nejsou peníze na kulturu, nemocnice ani na školy. Je to opravdová tragédie. Hlavní problém Španělska, ale i celého světa, vidím v tom, že bohatí a vlivní lidé nejsou ochotní nést svůj díl odpovědnosti. Kdyby každá bohatá firma nebo rodina dokázala vnímat problémy ve správných proporcích, všechno by mohlo být jiné. Bohatí lidé svých zemí ztratili cit pro situaci ostatních a také odpovědnost. Globální svět je velmi neoosobní. Kultura v tom může hrát rozhodující roli. Jen skrze ni totiž zahlédnete nějaké světlo, nějakou perspektivu. Jen prostřednictvím kultury můžeme znovu objevit naději a začít přesně analyzovat, co se nedaří a proč.