Terminus: drsné příběhy, kterými začnou prostupovat démoni a andělé
Žena, mladá dívka a mladý muž putují za svým konečným cílem ulicemi Dublinu. Potkají se v premiéře pražského Divadla v Celetné?
Hra irského současného autora Marka O’Rowe Terminus je v režii Marka Němce první letošní premiérou v pražském Divadle v Celetné a zároveň stou premiérou v historii divadelního spolku Kašpar. Zároveň je také poslední z programové řady Kašpar.Noir.
Mark O‘Rowe - dramatik
Narodil se v Dublinu v roce 1970. Vyrůstal v dělnické čtvrti Tallaght na západním předměstí Dublinu. O‘Rowe sám tvrdí, že mnohdy až přemíra násilí v jeho práci vychází z toho, že v mládí sledoval obrovské množství tzv. krváků a filmů plných násilí. Kromě hry Terminus je autorem šesti dalších divadelních her (např. Howie the Rookie, Made in China etc.) a tří filmových scénářů z nich k nejúspěšnějším patří film Intermission (u nás uveden pod názvem Přestávka), za který v roce 2003 obdržel cenu Irské filmové a televizní akademie (IFTA Award) za nejlepší scénář. Patří k nejzajímavějším autorům mladé irské generace.
Proč si v Kašparu vybrali jako další noirový titul právě tento text, to nám prozradil režisér Marek Němec: „Terminus jsme vybrali pro jeho temný tón, pro samotu hlavních postav, pro krásu ukrytou pod zdánlivou ošklivostí, pro velkou výzvu pracovat s poetickým textem takového rozsahu, pro všechny lidi, co se kdy cítili sami, pro to, že svět nadpřirozena se skrývá právě tam, v hluboké samotě, ve snění… Prostě NOIR! jak má být.”Příběh jedné noci v irském Dublinu nám popisují postavy nazvané prostě jen A, B a C. Střídajícími se monology nám vyprávějí svoje životní příběhy naplněné touhou a zklamáním. Ale i přes vážné téma je hra plná osobitého humoru, naděje, očekávání a také smíření. Žena ve středním věku, mladá dívka a mladý muž – všichni se silným osobním příběhem – putují každý za svým „konečným“ cílem ulicemi Dublinu.
Hra je psána formou veršovaného textu, který rytmicky připomíná rap, což dodává příběhu spád a udržuje diváka přirozeně v toku děje. Překlad takového textu není nic jednoduchého, nejde již ani tak o překlad jako spíše přebásnění, které sebou nese i určitá specifika: „O´Rowův Terminus je zářným příkladem známé pravdy, že překladem nevzniká kopie v jiném jazyce, ale nový, svébytný text. Ty krásné, úderné anglické rýmy s téměř neomezenou variabilitou do češtiny zkrátka s takovým efektem nepřevedete. Chybí nám například to obrovské množství rýmovatelných jednoslabičných slov, kterými O’Rowe dociluje až rapového efektu. V češtině je to celé mnohem rozvleklejší, vzniká trochu jiná poetika,” uvádí překladatelka Ester Žantovská.
Jazyková forma samozřejmě ovlivnila i hlavní představitele a lidově řečeno se jim zažrala pod kůži: „Terminus – je pro mě pohádkový opus, tak dejte telce čus a přijďte na tenhle dvě hodinky dlouhej kus!” zve na představení Ladislav Hampl, jeden ze tří protagonistů.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?