Poslední výstava z cyklu „Osmdesátá“ představuje Viktora Karlíka

Malíř, grafik a sochař Viktor Karlík vstoupil na českou výtvarnou scénu počátkem osmdesátých let. Už v roce 1985 založil samizdatový časopis Jednou nohou, z něhož se později stala Revolver Revue, kde Viktor Karlík dodnes pracuje jako grafik a redaktor. Proto není divu, že výstavní cyklus Osmdesátá, který byl zahájen v Knihovně Václava Havla v Praze na podzim 2012, uzavírá právě výstava tohoto umělce patřícího do druhého českého undergroundu. Výstava nese název Nápisy a jiné práce a Viktor Karlík ji pojal i jako poctu svým výtvarným i literárním vzorům a zemřelým kamarádům.

Pod názvem Nápisy a jiné práce se skrývá výstava serigrafií, linorytů a jedné z plastik Viktora Karlíka, které byly vytvořeny během posledních osmi let a jsou věnovány často literárním osobnostem, jež autora jako inspirační zdroje doprovázejí. Ať už se jedná o portrét libeňského grafika a vizionáře (Pocta Vladimíru Boudníkovi, 2009), citáty z próz Célinových, Gombrowiczových či Musilových nebo výrok Marcela Duchampa.

Citace, ale i vracející se motivy

Viktor Karlík: Magor ve městě (serigrafie, 2011) |foto: Viktor Karlík

Jak říká kurátorka výstavy Marianna Placáková, autorova umělecká činnost by se dala přirovnat k cestě v cyklech a mezi nimi, kdy se ve své práci k určitým tématům neustále navrací, navazuje, kombinuje: „Tak se např. motiv popelnice, z níž vytvořil v roce '90 zlatistý pop-artový objekt, jakoby náhodou objevuje na těle jurodivého básníka s názvem Magor ve městě (2011). Podobnou formu má vlastně i Sprej (2009), který je na grafickém listu doplněn o záznam deníkového charakteru, jenž je spojen s oblastí pražského Smíchova. Osobní výpověď je zde spojena s výpovědí objektivního charakteru (předmět-sprej byl původně zachycen dokumentárním způsobem).“

„t“ jako telefonní číslo i náhrobní kříž

Michael Špirit popsal na vernisáži výstavy tvorbu Viktora Karlíka na jeho jednom z nejnovějších grafických listů Čísla mrtvých: „Ten, kdo je Viktorově tvorbě blíž, ví, že všichni se octli nebo vraceli na stránky Revolver Revue, kterou Karlík spolurediguje od jejího vzniku, že řadě z nich navrhoval obálky knih nebo celou grafickou úpravu, že sloužil jejich dílu. Ví také, že na seznamu jsou lidé, kteří autora grafiky orientovali v jeho uměleckém a lidském směřování zcela zásadně.

Memento pouhého jména a telefonního čísla, které zůstane už navždy ,hluché‘, je komprimovaným ,citátem‘ života a díla uvedených lidí, ale také Karlíkova vztahu k nim. Protažené písmeno ,t‘ figuruje na serigrafii jako náhrobní kříž a se jmény a čísly vytváří specifickou paměť, obranu před zapomněním. Myslím, že na vystavených grafických listech to je spolu s darem kritičnosti vlastní smysl Viktorova talentu a úsilí.“