Smysl stále uniká ve slovech mizících do ticha

20. říjen 2016

Studenti pražské Katedry alternativního a loutkového divadla se společně s režisérem a pedagogem Jiřím Adámkem ponořili do české i zahraniční experimentální poezie 60. let. Premiéru inscenace nazvané Skončí to ústa uvedou 22. října v divadle DISK.

Na hranici nesmyslu a abstrakce se pohybuje další absolventský projekt studentů 4. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU. Společně s režisérem Jiřím Adámkem se studenti inspirovali experimentální poezií 60. let a také konceptuálním uměním. Na jevišti tak oživnou abstraktní instalace i zdánlivě nelogická slovní spojení.

03728285.jpeg

V absolventské inscenaci pracují studenti s texty z antologie Vrh kostek, kterou v šedesátých letech sestavili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. Někteří autoři ke svým textům připojovali dokonce rébusy nebo grafické obrazce. Vším tím se nechal inspirovat režisér a autor Jiří Adámek, kterého si ke své absolventské inscenaci studenti přizvali. Výsledná forma inscenace tak působí jako oživlé výtvarné a literární dílo. Jiří Adámek při psaní scénáře vycházel z poezie, ve které podle něj autoři operují s různými banalitami: „Není to vůbec lyrika, ani nic romantického, jsou to spíš systémy a struktury a shluky slov. Je to takové dotýkání se každodenní existence člověka. Vlastně už při četbě v těch strukturách slov a hry, vysvítá požitek a fascinace z nejobyčejnějších a zároveň největších věcí, aniž je to dojemné nebo romantické.“

Formální vyznění inscenace osciluje mezi pohybovým, hudebním a výtvarným divadlem

Herci během představení manipulují s různými předměty, jako je například konev, struhadlo nebo dřevěné prkno. S využitím světel i objektů modelují tvůrci inscenace krajinu, ve které mohou jednotliví účinkující vtipně rozehrávat absurdní situace, nebo spíše obrazy. Výtvarná inspirace vychází z projektů Erwina Wurma nebo Jána Mančušky, pokračuje režisér Jiří Adámek: „Nejsou to žádné dekorace, ale je tu rafinovaná, dost prokombinovaná práce s objekty, tak jako se ta slova dotýkají banálních věcí, tak i ty objekty jsou tomu nějak upraveny. To je velmi výrazná složka. A do toho pak se zanořují a z toho vynořují ta slova.“

03728287.jpeg

V autorských projektech Jiřího Adámka je vždy patrná originální práce se slovem - jeho formou i významem. Známé jsou Adámkovy projekty se souborem Boca Loca Lab. V případě inscenace Skončí to ústa jako režisér poukazuje na autorský vklad všech devíti účinkujících herců. V inscenaci Skončí to ústa mizí slova, předměty i lidé stále před očima. Inscenace je tak nekonečným hledáním smyslu, který stále uniká.

Spustit audio