Návrat venkova v současné české próze očima britského bohemisty

Mluvil o proměnách a návratech venkova v současné české literatuře, které, oproti tradičnímu uchopení, dnes odmítá uzavřenost, falešný pocit bezpečí a ponoření člověka do izolovaného vnitřního světa.

„Vycházím především z knihy Venkov a město britského literárního kritika Raymonda Williamse,“ říká bohemista Rajendra Chitnis. „To je popis obrazu venkova v anglické literatuře. A právě Williams říká, že téma neumírá, že je pořád s námi a opakovaně se vrací a je zajímavé sledovat proč.“

Rajendra Chitnis nejdřív psal o tématu venkova v Kafkově Zámku. Postupně se začal zajímat českou tradicí ruralismu ve dvacátém století, autory jako Josef Knap, František Křelina, a hlavně Václav Prokůpek. Objevování posunu vnímání venkova v nejsoučasnější české literatuře se stalo nejvýraznějším zájmem britského vědce.

Britský bohemista Rajendra Chitnis vystudoval rusistiku na University of Sheffield a rusistiku a bohemistiku na School of Slavonic and East European Studies, University of London. Od roku 1999 působí na katedře rusistiky na University of Bristol, kde vede obor bohemistiky. Věnuje se především české próze dvacátého století, psal o díle Ladislava Fukse nebo Vladislava Vančury a o tématu viny v poválečné literatuře z pohraničí.

„Myslím si, že v devadesátých letech to téma nebylo až tak zajímavé pro spisovatele, píše se většinou o městském životě, ty největší změny se udály ve městě, a také možná spisovatelé cítili, že neznají český venkov. Ale v prvním desetiletí našeho století čeští spisovatelé naopak zjistili, že městská témata ustoupila do pozadí a nalezli na venkově různé tvůrčí možnosti.

Zjistil jsem, že v roce 2001 vyšly hned čtyři romány na téma venkova: Želary Květy Legátové, Cesta na Praděd Ludvíka Vaculíka, Hastrman Miloše Urbana a Noční práce Jáchyma Topola. Potom vyšly knihy Jiřího Hájíčka, Radky Denemarkové a nedávno Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové.“

Do výčtu také patří knihy Antonína Bajaji s tím, že autor jejich děj zasadil do prostředí Beskyd, podle britského bohemisty v současnosti nejexotičtějšího venkova v českých zemích. „Český autor docela těžce hledá divoký český venkov, a proto musí jet do zahraničí, tak jako například Petra Hůlová.“

Spojujícím momentem dnešních knih o českém venkově je touha po otevřenosti. „Dřív většinou, když se český spisovatel obracel na venkov, tak měl pocit, že český národ je příliš otevřený cizím vlivům a potřebuje se trochu uzavřít do tradice, kdežto dnes je to naopak, oni apelují na to, aby lidé byli otevřenější k minulosti, a nutně vidí problémy ve větším kontextu, proto hledají širší svět, než jenom ten český a mluví o problémech globálního světa, kde je velké odcizení od přírody a lidí vzájemně.“