Velký knižní čtvrtek má svoji dobrou tradici

Akce Velký knižní čtvrtek se koná už počtvrté jako slavnost nově vydaných knih a příležitost pro čtenáře nadšeně brát do rukou výtisky, na nichž už sice nezasychá tiskařská čerň, ale jsou stejně čerstvé, zvlášť pro tento den připravené. Nakladatelé samozřejmě prezentují vybrané hity, díla ověřených bestselleristů a ozdoby knihkupeckých pultů. Zároveň ale počítají s jistou proslulostí, kterou pojem „knižní čtvrtky" získal. Odkud se vzal? Projdeme-li knihkupectvími a zeptáme se kupujících i prodávajících, většině se vybaví „dlouhé fronty před knihkupectvími", případně že „jednou za týden byla příležitost pořádně si zaobchodovat", anebo „v pondělí byla játra, ve čtvrtek byly knihy".

Byly tedy knižní čtvrtky důsledkem řízené nakladatelské činnosti? Zkusme zapátrat ještě hlouběji v historii. V roce 1918 převzal rodinnou firmu, Národní knihkupectví a nakladatelství, tehdy třicetiletý Alois Srdce (1888-1966). Ve Spálené ulici v Praze pokračoval v tradici vydávání kvalitní literatury domácích i evropských autorů - Jiřího Karáska ze Lvovic, Otokara Březiny, Viktora Dyka, překlady knih Flaubertových, Bjørnsonových nebo Mallarmého, Nietzscheho či Freuda. Edici Kruh četby zábavné a vzdělávací redigoval v Srdcově nakladatelství Emanuel z Lešehradu.

Milovník a znalec knih, Alois Srdce, činný rovněž v klubu moderních nakladatelů Kmen a předseda Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR, zavedl jednu zvyklost. Pravidelně každý čtvrtek vystavil ve výloze veškerou knižní produkci uplynulého týdne. I když firma zanikla po znárodnění roku 1949, zvyk „knižních čtvrtků" se zalíbil i tehdejšímu režimu. V poněkud pokřivené podobě tak přežíval v paměti horlivých čtenářů.

A dnes? Věřme, že výjimečně pořádané Velké knižní čtvrtky nabízejí duševní potěchu i skvělou četbu. Ale též, že jsou výrazem obdivu ke všem průkopníkům i pracovníkům nakladatelského podnikání.