Mystikou písně: Van Morrison

Od počátků, kdy zpěvák s výbušností imituje soulové zpěváky a s kapelou Them nahrává první šlágry (Gloria, Here Comes The Night), přes intimní tvorbu (alba Veedon Fleece, Commone One a především Astral Weeks) až k jazzově laděným hitům s plným orchestrem.

Zpěvák si sňatkem s americkou občankou zajistil legální pobyt v USA, kde ještě koncem šedesátých let nahraje v New Yorku dnes již klasické LP Astral Weeks s jazzmeny, vybranými šťastnou rukou producenta Lewise Merensteina. Vznikne unikátní, hypnotický opus, mezník ve vývoji nejen folkové písně druhé poloviny 20.století. V další kariéře malý velký muž „Van The Man“ (měří 165 cm) osciluje mezi bigbandy a malými orchestry, setká se a nahrává s klíčovými osobnostmi (Bob Dylan, Jim Morrison, John Lee Hooker, Mose Allison, Ray Charles, Tom Jones..) a kapelami (Band, Chieftains). Boduje v Top Ten (Moondance) avšak jeho těžiště tkví ve skladbách rozjímavých. Nezapomene ani na rodný Belfast (St.Dominick Preview), kde na začátku 70. Let teče na ulicích krev. V dalších albech se v textech, často ve formě recitativů, vyzná ke svým oblíbeným spisovatelům – Williamu Blakeovi, T.S. Ellitotovi, Arthuru Rimbaudovi, Williamu Wordsworthovi.

Ve světě hudby je dodnes uznávanou veličinou, svým a vizionářstvím přirovnáván k Johnu Coltraneovi, Milesu Davisovi a Charlie Parkerovi. Ze zpěváků se mu přiblížili například Tim Buckley, poetikou pak temně lyrický Nick Drake.

Inspiroval řadu zpěváků (Bono Vox, Glenn Hansard, Ed Sheeran), nahrál ke čtyřicitce řadových alb, (mezi nimi i zpětně teprve nedávno vydané Mechanical Bliss z roku 1975), na svých koncertech dnes vybízí publikum k abstinenci, je podruhé ženatý a má tři děti. Je nositel Řádu britského impéria a držitel hudební ceny Grammy.