Americký zpěvák Black Joe Lewis: Soulové tornádo z Texasu

Na kytaru se Joe Lewis prý naučil během práce v zastavárně. Nejprve účinkoval sólově na lokálních akcích a open-mics a vystupoval také s bluesovým triem. „Vlastně jsem se vše učil rovnou při koncertech. Jsem dnes opravdu vděčný majitelům klubů, že mě opakovaně zvali, abych u nich zahrál, protože jinak bych v té době asi skončil za mřížemi," říká Lewis.

Časem spolu s kytaristou Zachem Ernstem založili kapelu Black Joe Lewis & The Honeybears. Bluesové kořeny zůstaly, funk-soulové ladění dodala dechová sekce a to vše ještě Joe Lewis dokořenil svým agresívním, někdy až punkovým zpěvem. Na austinské scéně se tak zrodila sympatická party kapela, které nejde o žádná velká umělecká a hudební poselství, ale zato dokáže lidi strhnout a roztančit.

„To, co hrajeme, se od současných soulových kapel dost liší. Vždycky jsme si z legrace říkali, že bychom to třeba i dělali tak, jak je to teď obvyklé, ale nemůžeme, protože na to nejsme zas tak dobří: naše kytary jsou hodně hlasité, hra na nástroje dost primitivní a Joe Lewis je spíše bluesový týpek než uhlazený soulový hezoun. Prostě hrajeme takhle, protože to jinak ani nedokážeme a vlastně ani nechceme,“ říká kytarista Zach Ernst.

Je dobře, že se této své linie drží a každým albem spíše přitvrzují. U řady kapel totiž bývá častější spíše opačná tendence – uhladit, zjemnit a oslovit tak co nejširší publikum. Honeybears tohle neřeší a tvůrčí svobodu jim dodává i fakt, že se hudbou neživí – Joe Lewis například pracuje ve firmě obchodující s rybami. V Čajovně zazněly ukázky ze tří alb: Tell 'Em What Your Name Is!, Scandalous a Electric Slave.