Osudy profesora Ladislava Matějky

Tamní, původně víkendový dům nabízel tehdy univerzitnímu profesoru slavistiky podivuhodný zájem – pěstování růží. Jeho celoživotní přátelé kroutili hlavou. Až Meda Mládková to nevydržela a přijela na ostrov. Přátelství z exilu už z osmačtyřicátého roku jí dovolilo použít přísná slova a znovu přivést profesora Matějku k duševní práci. Jeho život se tak v 85 letech změnil. Prováděl intenzivní výzkum pozůstalosti a následné zpracování dopisů. Vznikly tři objemné svazky Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Pročítání textů Ladislava Matějku vracelo do Československa jeho mládí.

Korespondenci Jiřího Voskovce a Jana Wericha redigoval Ladislav Matějka |foto: Nakladatelství Akropolis

Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze u profesora Mukařovského. V době válečného uzavření vysokých škol odvážně vstoupil do redakce Lidových novin, později jako scénárista do Krátkého filmu. Rok 1948 Ladislava Matějku nasměroval do exilu. Odjel do Švédska, kde se stal lektorem českého jazyka na universitě v Lundu. V roce 1954 odešel do Spojených států, kde obdržel místo výzkumného asistenta na Harvardově universitě u profesora Romana Jakobsona.

Vedle vědecké práce v oblasti lingvistiky a slavistiky po celá léta publikoval odborné i popularizační články o českých osobnostech. Záhy ke své vědeckopedagogické práci na prestižní Michiganské univerzitě založil nakladatelství, jehož publikace významně prezentovaly středoevropské umění.

Profesor Ladislav Matějka žije ve Spojených státech, Českou republiku v posledních letech několikrát krátce navštívil. Tak vznikly také čtyřdílné Osudy, které připravila Jana Davidová-Kracíková. Jistě nezaznamenaly všechna životní setkání. Ale život ani dílo profesora L. Matějky nejsou uzavřené.