Archivní víno: Vzpomíná dragoun František Lebeda (natočeno 1967)

20. prosinec 2010

Mezi tradiční vlastnosti Vánoc patří to, že nás rády vracejí v myšlenkách do časů dávno zašlých, k lidem dávno žijícím už jen v našich vzpomínkách.

Mohou to být naši blízcí, ale také lidé, se kterými jsme se kdysi dnes a denně potkávali ve filmu, na televizní obrazovce nebo na rozhlasové vlně. Několik pozoruhodných osobností, jejichž osudy se završily už před dávnými časy, vám chceme připomenout v předvánočním týdnu - vždy dopoledne v půl dvanácté, tedy v tradičním čase našich Osudů. V nich od pondělí do pátku už po léta přispíváme do rozhlasového archivu dalšími a dalšími nahrávkami osobních vyprávění, a tak si od pondělí 20. prosince do čtvrtka 23. prosince některé snímky na oplátku vypůjčíme. Bude to výběr z pořadů, které v Československém rozhlase vznikaly v 60. letech a v nichž se vzpomínalo u mikrofonu podobně jako dnes v Osudech. Mnohé z těchto magnetofonových pásků „zrají“ desítky let v depozitáři, a tak budeme při jejich oprašování podobně napnutí jako při otevírání pavučinami ovinuté láhve archivního vína.

První z archivních nahrávek nás zavede za někdejším C. a K. dragounem Františkem Lebedou z Králík. V září roku 1967 vyprávěl v rozhlase o svých osudech celkem dvakrát a dokonce si posluchači v krátké době vyžádali opakování pořadu. Tomáš Černý vybral z obou dvacetiminutovek ty nejzajímavější pasáže a my vám můžeme slíbit návrat do časů, které už dávno známe jenom ze starých černobílých pohlednic nebo z knížek. František Lebeda byl typem rozšafného starého muže s velkým srdcem a košatým osudem, kterého bychom mohli poslouchat dlouhé hodiny.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.