OSUDY – Eda Kriseová

Spisovatelka Eda Kriseová nás ve svém rozhlasovém vyprávění nejdříve uvádí do světa svého dětství. S úsměvem vzpomíná na nekompromisní vyučovací metody svého excentrického dědečka, na dobu, kdy ještě zamrzala Vltava a kdy se ještě dalo starými pražskými uličkami chodit na procházky a potkávat „nerudovské Pražany“.

Eda Kriseová

Už první okamžiky spisovatelčina sugestivního vyprávění nám dávají tušit, že brzy dovedla naslouchat hlasu svého osudu, který ji přiváděl k lidem a místům, kterým mohla pomáhat a také o nich vydávat důležitá svědectví – jako redaktorka a reportérka týdeníku Mladý svět, Literární noviny, Literární listy.

V roce 1965 se nakrátko pootevřely hranice. Odjela pracovat jako dobrovolnice do Turecka, Japonska, na Sicílii, do izraelského kibucu. Už v této době nás spisovatelka udivuje svou odvahou, vytrvalostí, širokým záběrem svých činností, hloubkou svých úvah o světě a duchovním zázemím.

Rok 1968 jí přinesl tvrdou životní zkoušku – zákaz publikování. Eda Kriseová ovšem nikdy nepatřila k těm, kteří se vzdávají. Dobrovolně pomáhala v psychiatrické léčebně, začala psát povídky, prózu. V Československu nesmělo nic vyjít, ale její tvorba vycházela v domácích samizdatových a českých exilových nakladatelstvích a v překladech do cizích jazyků, především v Německu a v Holandsku.

V roce 1989 Eda Kriseová začala pracovat v Občanském fóru a prezident Václav Havel ji přizval do svého pracovního týmu, kde působila do července roku 1992 – nejdříve jako poradkyně, asistentka, později ředitelka oddělení stížností a milostí.

Spisovatelka Eda Kriseová v současné době opět cestuje po světě, přednáší na amerických a německých univerzitách… Z její poslední tvorby připomeňme romány Kočičí životy (1997), Misericordia (1999), Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní (2001), ale také Životopis Václava Havla, přeložený do osmi jazyků, a Čísi svět (2004) inspirovaný dvěma cestami do Indie.