Kde je domov

Herta Müllerová se narodila v roce 1953 ve vesnici Nitzkydorf v Rumunsku ve výhradně německojazyčném prostředí Švábů. V době autorčina narození v Rumunsku vládl komunistický režim, ale živé byly i důsledky 2. světové války, kdy Rumunsko stálo na straně nacistického Německa.

Po maturitě studovala Müllerová germanistiku a romanistiku v Temešváru, svou profesionální dráhu začala roku 1976 jako překladatelka, později pracovala jako učitelka němčiny.

Ve schůzkách s literaturou se objeví ukázky z několika děl, například Švábská koupel z povídkové sbírky Bez obzoru. V ní autorka z pohledu dítěte líčí dusivou atmosféru prostředí vesnice, v níž vyrůstala, ale i nacistickou minulost jejích obyvatel. Když knížka po vydání v Rumunsku vyšla i v tehdejším západním Berlíně, setkala se s kladným přijetím jako literární událost. U autorčiných německých krajanů však vzbudila hněv jako neodpustitelné kálení do vlastního hnízda. Krajanské sdružení banátských Švábů ve Spolkové republice Německo spustilo proti spisovatelce, která v té době ještě žila v Rumunsku, štvavou kampaň. Jak se autorka domnívá, toto krajanské sdružení spolupracovalo s rumunskou komunistickou tajnou službou a zřejmě s jejími pohrobky spolupracuje dodnes.

V roce 1987 Müllerová konečně odchází s mužem, spisovatelem Richardem Wagnerem, do Německa, aby unikla dalšímu pronásledování. Mimochodem o propojení mezi psaním, politikou a každodenností spisovatelka v jednom písemném rozhovoru, z něhož pořad cituje, uvádí: "Zdá se mi zcela nemožné, aby se tyto tři věci nepropojovaly. Literatura je přece zrcadlem každodennosti, a tím také politiky. Politika se objevuje i v každodenním životě a rovněž ve fikci, i když ne jedna ku jedné. Také si myslím, že tvořit fiktivní příběhy lze jen na základě prožitých zkušeností. Nikdy jsem nepopsala výslech u tajné služby jedna ku jedné. Ale protože jsem zažila padesát výslechů, vím, co dělám, když je ztvárňuji. Zkušenost mi dává jistotu, jak je vymyslet."

Po přesídlení do Německa v poměrně rychlém sledu vycházejí její povídky, eseje, romány - některé s neobvyklými názvy, např. Liška byla už tehdy lovcem, Člověk je na světě jen velký bažant a Srdcezvíře.

Svou tvorbu nazývá Herta Müllerová autofikcí. Všechno, co prožila, procítila a promyslela, přetváří do svých knih, autobiografie se proměňuje v silnou, uměleckou fikci.

"Její knihy jsou záběrem a hloubkou látky i fascinujícími jazykovými prostředky v pravdě existenciální," říká ve vltavském pořadu překladatelka Jana Zoubková. Herta Müllerová nepíše ovšem jen prózaické texty a eseje, ale vydala i tři básnické sbírky, např. Bledí muži s šálky kávy z roku 2005. Poslední vydanou knihou (v srpnu 2009), je román-pravda s názvem Atemschaukel. V ní autorka vypráví skutečný příběh svého o generaci staršího přítele, rumunskoněmeckého básníka Oskara Pastiora. Hlavní postavou knihy je mladík ze sedmihradské Sibině, který je v sedmnácti letech deportován do tábora nucených prací v sovětské Ukrajině a stráví tam pět let.

Spisovatelka byla vyznamenána řadou literárních cen, mimo jiné Cenou německé kritiky, Kleistovou cenou nebo Mezinárodní cenou za literaturu IMPAC v Dublinu. Vltavské Schůzky s literaturou s názvem Herta Müller: Kde je domov? připravila z vlastních překladů Jana Zoubková.