Arnon Grunberg: Fantomová bolest

Arnon Grunberg se narodil v Amsterdamu 22. února 1971 jako syn německých Židů. Jediným jeho vzděláním bylo několik ročníků renomovaného Vossiova gymnázia, z něhož byl pro nekázeň a záškoláctví vyloučen. Poté vystřídal několik zaměstnání (lékárenský poslíček, myč nádobí...). Založil také vlastní nakladatelství Kazimír, které po několika publikacích východoevropských autorů přivedl ke krachu. V té době ale již sám psal a tu a tam i časopisecky publikoval. Ve svých třiadvaceti letech, v roce 1994 vydal první román Modré pondělky (česky 1999).

Je to příběh židovského mladíka, vyrůstajícího v osmdesátých letech v Amsterdamu. Ústředním tématem knihy je beznaděj v hledání lásky a prostého lidského štěstí.

Hned ve své prvotině Grunberg prokázal velmi osobitý styl psaní. Krátké pregnantní věty, pravidelně na sebe navazující opakováním části (někdy i celé) předchozí věty, mají nezaměnitelný rytmus a pronikavý účinek. Grunberg se vyhýbá popisům, vždy zmiňuje jen nezbytný detail, který charakterizuje celou postavu. ...Jeho silně autobiografický příběh vzbudil obrovský ohlas kritiky i čtenářů. Grunberg byl na jedné straně opěvován jako "geniální dítě" a naděje nizozemské literatury, na druhé straně zatracován pro svůj cynismus a vulgaritu. Ostatně takto zůstávají názory na Grunberga vyhraněné dodnes.

Jedni jej už teď považují za klasika, zatímco druhým se z jeho knih dělá nevolno. Debut byl odměněn dvěma literárními cenami a záhy se začal překládat do cizích jazyků. Mladý spisovatel si pozornosti médií užíval a byl na ni zjevně připraven. Zároveň však pocítil i negativní stránku popularity- nedostatek soukromí. Proto ještě dříve, než vyšel jeho druhý román Statisté z roku 1997 česky r. 2000), se odstěhoval do New Yorku.

Autorovy knihy nelze vnímat jako autentický obraz životních osudů. Obraz světa je v nich vždy groteskně pokřivený, situace vyvedené do extrému, krutost určitých momentů zachází ad absurdum. Ostatně sám spisovatel zálibu v žánru grotesky nepopírá. Právě formou grotesky podrývá veškerá společenská tabu. Zatímco v prvních románech je to židovství, urputná víra a prostituce, později neváhá zesměšnit psychologické teorie, využít pedofilii nebo vyslovit pochopení pro terorismus.

Po napsání několika dalších děl, mezi nimi i románu Fantomová bolest, vytvořil své spisovatelské alter ego: Marek van der Jagt a získal pod tímto jménem významnou literární cenu. Trvalo dva roky, než se díky speciálnímu počítačového programu podařilo jeho mystifikaci prokázat.

Pod maskou celebrity se ale (jak píše v jednom článku o autorovi překladatelka Magda de Bruin-Hüblová (magda d braun hyblová)) ".... skrývá jiný člověk - jak se projevilo například v dokumentárním filmu o Grunbergově cestě po stopách vlastních i rodinných osudů v Amsterodamu, Německu a Polsku . Při té příležitosti vyprávěl, jak jeho matka jako mladá dívka přežila Osvětim. Také v reportážích z Afganistánu či z Guantanamo Bay ukazuje Grunberg jinou, vážnější tvář. Málokdo ví, že část významné nizozemské ceny AKO, kterou získal v roce 2000 za román Fantomová bolest, věnoval na nové vydání Stendhalovy Kartouzy parmské - počin, pro který by jinak v současném nizozemském nakladatelském světě zřejmě nebyl prostor".