Po celý život se pohybujem po odstředivé dráze srdce

Jaroslav Havlíček, kterého řadí literární historie mezi surrealisty, pracoval jako klinický psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik v psychiatrických léčebnách v Dobřanech a Sadské. Odborně se zabýval problematikou nevědomí a výsledky svého zkoumání zveřejnil v dizertační práci Skutečnost snu. Především však byl básník, autor 20 básnických sbírek. Své básně psal v citovém vypětí, inspiroval se svými vzpomínkami či exotickými představami, nebránil se přirozené sexualitě v literatuře. Jeho dalšími oblíbenými tématy byl marasmus stalinské doby, ve které žil, ničivý politický systém, teror duševně i mravně mrzačící člověka a současně apokalyptická vize jaderné katastrofy. V roce 1968 Havlíček onemocněl leukémií, které podlehl 7. ledna 1969 ve věku 47 let.