Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém

Záměrem této ceny je umožnit těm nejosobitějším mladým tvůrcům přímý styk se současným světovým uměleckým děním. Zakladatelé Společnosti Jindřicha Chalupeckého chtějí přispět k povznesení úrovně českého moderního výtvarného umění a k uchování myšlenkového odkazu člověka, jemuž se boj o osud českého moderního umění stal životním posláním. "Zvukové nahrávky, které pořad provázejí, pocházejí z projektu NEJMILEJŠÍ ZVUKY PRAHY. Poděkování patří Miloši Vojtěchovskému a dalším autorům".

Jindřich Chalupecký|foto: Společnost Jindřicha Chalupeckého

Co je to kritika? Je to vůbec nešťastné slovo… kritika. Zní to jako psaní rozsudků a hlavně odsudků. Ale psát rozsudky a odsudky, to je to nejsnadnější, nejúspěšnější, nejneplodnější a dokonce nejnebezpečnější, co se v umění dá dělat. Nebo se myslívá, že kritika, to je něco jako kvalitativní přejímka zboží, že kritik je něco jako technický kontrolor nebo „kvalitář“… prostě člověk, který má veliké znalosti a veliké zkušenosti a který, abychom tak řekli, jménem společnosti přejímá umění, které právě vzniká. Taková funkce by jistě byla užitečná, ale pochybuju, že je vůbec možná.
Jindřich Chalupecký

Tvůrce pořadu zajímá především postava Jindřicha Chalupeckého, osudově spjatá s nedávnou historií českého umění. Navštívili řadu osobností, které o Jindřichovi Chalupeckém mohly podat důvěrná či zasvěcená svědectví: Mahulenu Nešlehovou, Věru Janouškovou, Charlottu Kotík, Milenu Slavickou, Milana Knížáka, Olbrama Zoubka, Jiřího Šetlíka, Tomáše Pospiszyla, Viktora Pivovarova a Vladimíra Kokolju. Z archivního záznamu promluví i sám Jindřich Chalupecký.