Osudy Marie Málkové
Herečka Marie Málková, dlouholetá partnerka režiséra Jana Grossmana, vypráví ve vltavských Osudech o svém životě u divadla i bez něj.
Hned po studiu nastoupila v roce 1962 do Divadla Na zábradlí a měla velké štěstí, že se tak na úplném začátku své kariéry mohla spolupodílet na vzniku legendární divadelní epochy, kterou v divadle vytvořil nový umělecký šéf Jan Grossman.
Příležitosti v Havlově Zahradní slavnosti, Vyrozumění, Králi Ubu nebo Kafkově Procesu dokonale využila a brzy se stala jednou z nejvýraznějších hereckých osobností své generace. Po srpnových událostech museli s Janem Grossmanem z Divadla Na zábradlí odejít, Marii Málkové bylo 27 let a její kariéra na příštích patnáct let sestávala z příležitostných hostování nebo epizod ve filmu a televizi.
Pozdější Grossmanův návrat do Prahy, listopad 89´, návrat do Divadla Na zábradlí a úspěch inscenací Don Juan, Largo desolato, Pokoušení, to všechno přišlo podle Marie Málkové pozdě. Palčivě si to uvědomila po nečekané manželově smrti v roce 1993.
Nucená pracovní pauza v letech, kdy se herec nejvíc vyvíjí, naučila Marii Málkovou vrhnout se do každé byť i riskantní herecké příležitosti – odvaha u hereček jejího věku a zkušenosti v Čechách ne zrovna obvyklá vynesla Marii Málkové třikrát Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon (Terasa, 2001; Běsi, 2002; Náměstí hrdinů, 2003).
Nejposlouchanější
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.