Osudy Marie Málkové

Hned po studiu nastoupila v roce 1962 do Divadla Na zábradlí a měla velké štěstí, že se tak na úplném začátku své kariéry mohla spolupodílet na vzniku legendární divadelní epochy, kterou v divadle vytvořil nový umělecký šéf Jan Grossman.

Příležitosti v Havlově Zahradní slavnosti, Vyrozumění, Králi Ubu nebo Kafkově Procesu dokonale využila a brzy se stala jednou z nejvýraznějších hereckých osobností své generace. Po srpnových událostech museli s Janem Grossmanem z Divadla Na zábradlí odejít, Marii Málkové bylo 27 let a její kariéra na příštích patnáct let sestávala z příležitostných hostování nebo epizod ve filmu a televizi.

Pozdější Grossmanův návrat do Prahy, listopad 89´, návrat do Divadla Na zábradlí a úspěch inscenací Don Juan, Largo desolato, Pokoušení, to všechno přišlo podle Marie Málkové pozdě. Palčivě si to uvědomila po nečekané manželově smrti v roce 1993.

Nucená pracovní pauza v letech, kdy se herec nejvíc vyvíjí, naučila Marii Málkovou vrhnout se do každé byť i riskantní herecké příležitosti – odvaha u hereček jejího věku a zkušenosti v Čechách ne zrovna obvyklá vynesla Marii Málkové třikrát Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon (Terasa, 2001; Běsi, 2002; Náměstí hrdinů, 2003).