Volker Sielaff: uvnitř a venku (5 částí)

Básníka Volkera Sielaffa, který se narodil v roce 1966, představí prostřednictvím vlastních překladů do češtiny. Básně přitom překládal převážně již z rukopisů připravovaných sbírek, které mezitím vyšly pod názvy Postkarte für Nofretete, v roce 2003 – česky asi jako Lístek pro Nefertiti – a Selbstporträt mit Zwerg, v roce 2011 – česky Autoportrét s trpaslíkem.

Jak autor cyklu uvádí ve svém průvodním slově: V rukopisné básni Ulice, uvnitř a venku píše básník Volker Sielaff, že je pouze kronikářem: „Za krémovou záclonkou / se stávám kronikářem, který jen zapisuje /co vidí.“ A skutečně, bezprostřední pozorování všednodenností jsou pro Volkera Sielaffa, esejistu a nezávislého kulturního žurnalistu z Drážďan, zřetelnou inspirací. Jevy a předměty tohoto světa jsou však jen rámcem pro hledání podstaty pod povrchem. Mnohem víc zajímá básníka Sielaffa svět uvnitř. Naznačují to například již tituly některých básní: Ulice, uvnitř a venku; Hlas, uvnitř a venku; Slova, uvnitř a venku. Vnitřní svět, to jsou nejen citlivá pozorování, ale i prožívání vzpomínek a pátrání po jejich významech. Drobná vzpomínka se Sielaffovi stává oporou v životě i psaní. Sám na sebe prozrazuje, že intimita a neopakovatelnost chvíle je pro něj to nejdůležitější.

A jinde přiznává, že všechno to vnitřní, důvěrné, intimní se ani nedá celé slovy vypovědět, tedy ani vyčíst z napsaných slov. V básni Slova, uvnitř a venku píše v závěru: „Jakmile je přečteš / trochu přestávají být tím, /čím byla. Sielaffovy básně mohou na čtenáře působit jako mozaika zpomalených či pozastavených záběrů, kde znějí úlomky hlasů, vět a mlčení. Asi proto, že se k básnickému prostoru tohoto světa uvnitř nelze tak snadno dostat. A protože jsou to okamžiky prchavé, pokouší se je básník, který to velmi dobře ví, zachytit ve svých obrazech.“