Michel Tournier: Kéž tonu v radosti

Francouzský prozaik a esejista, člen Goncourtovy akademie od r. 1972, Michel Tournier (nar. 1924 v Paříži) vystudoval práva a filozofii. Začínal v rozhlase, později pracoval jako nakladatelský redaktor, živil se publicistikou. Do světa literatury vstoupil teprve po čtyřicítce a měl okamžitý úspěch: hned jeho první román Pátek aneb Lůno Pacifiku tomuto neznámému začínajícímu spisovateli přinesl r. 1967 Velkou cenu Francouzské akademie, r. 1970 získal Tournier Goncourtovu cenu za román Král duchů. V knize esejů Chvalořečení (fr. 1999, česky 2007) shromáždil Tournier esejistické texty na nejrůznější témata, jež vytvářejí pestrou mozaiku překvapivého světa, který zaujme každého, kdo dokáže neotřele vnímat.

Tournierovu povídkovou tvorbu uvítala francouzská kritika jako vítané rozšíření autorova rejstříku. Tournier se tak stal jedním z iniciátorů renesance francouzské povídky. Na malé ploše povídky nemůže autor budovat složitou architekturu románovou, a tak tu šťastně vyniknou některé prostší, základnější ctnosti jeho umění: výtečné vypravěčství, zlomyslný i vlídný humor, citlivost i láska ke všemu pozemskému.

I v povídkách je Tournierovo mýtotvorné úsilí rozhodujícím činitelem. Mýtus se tu více blíží svému původnímu tvaru, totiž prostému příběhu, který je shrnutím jisté hluboké všelidské zkušenosti. V povídce Kéž tonu v radosti se Tournier, který vnímá, že všechno už bylo jednou napsáno, dotýká jednoho z mýtů, které stvořila moderní doba: mýtu umělce. Zdrojem životních útrap klavíristy Rafaela je nesoulad fyzického vzhledu s představou, jakou si o svém mytickém hrdinovi činí jeho publikum. Rafael jen bezmocně sleduje, jak jeho kariéra dostává téměř bez jeho přispění směr, který se příčí všem jeho tužbám.

Z překladu Václava Jamka připravila Ilona Janská.

Vybráno z knihy: Michel Tournier - Tetřev hlušec (Odeon, Praha 1984).