Nedělní jazzové lelkování – Standardní podvečer

Platnost definice Dr. Lubomíra Dorůžky z Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, potvrdí v nedělním podvečeru na rozhlasové vlně Vltavy několik jazzových autorit.

Francouzskou písničku Les feuilles mortes znají jazzmani pod anglickým názvem Autumn Leaves. Harmonie i melodie tohoto šansonu Josepha Kosmy zlákaly trumpetistu Toma Harrella k napsání nového velkokapelového aranžmá. Belgičan Toots Thielemans je nejen virtuózním hráčem na foukací harmoniku, ale také autorem skladby Bluesette, kterou do „standardního“ programu přispěje vokální skupina M-Pact. Několik oblíbených témat daroval jazzmanům Herbie Hancock, jehož Cantaloupe Island si vltavské publikum poslechne v autorském provedení. William Shakespeare představoval pro Jana Wericha „Dva zámky plný spisovatelů“, a písnička Don’t Get Around Much Anymore připomene, že jazzovou obdobou alžbětinského dramatika byl Duke Ellington. Žijícím jazzovým klasikem je saxofonista Wayne Shorter, jehož skladbu Footprints nazpívala Karrin Allyson, zatímco saxofonista Jimmy Heath nahrál písničku On Green Dolphin Street v orchestrální podobě. Z přihrádky bebopových standardů vybere do lelkovacího podvečera Davisovo téma So What trombonista J. J. Johnson a v závěru se o dodržení vysokého hudebního standardu postará Ray Brown nahrávkou evergreenu There Is No Greater Love.

Vltavské obecenstvo se v nedělním podvečeru dočká známých melodií, a tak by podle definice Dr. Lubomíra Dorůžky mělo spokojenost s výkony účinkujících „standardního podvečera“ dát najevo dobrou reakcí.