Oldřich Daněk: Dialog s doprovodem děl

Epizodu ze života vynálezce penicilínu Alexanda Fleminga použil jako námětu své rozhlasové hry Dialog s doprovodem děl Oldřich Daněk.

Ve strhujícím dialogu uslyšíte v roli generála Zdeňka Štěpánka a jako Alexandra Fleminga Jiřího Adamíru.

Duro mors milite gaudet. Z krutého vojáka se smrt těší

Po konci 20. století, s jeho krvavou zkušeností několika genocid nám v té staré antická moudrosti může připadat leccos nedořečeného. A co k ní tedy dodat? Třeba: z krutého vojáka se válka těší. Nebo ještě lépe: z krutého vojáka armáda se těší.

Ale je vůbec staré rčení přiléhavé právě pro Daňkův příběh? Je v ní vůbec onen krutý voják? Již samotný název hry prozrazuje, že tu nejde o hru plnou akčních zvratů a dramatických zápletek.

Její napětí plyne z dialogu dvou protichůdných osobností – lékaře a bakteriologa Alexandra Fleminga a nejmenovaného generála vojenské zdravotní služby, jehož předobraz našel Daněk v několika historicky doložitelných osobnostech z kruhů vysokého britského důstojnictva a prominentů lékařské vědy.

Svár dvou principů

Základní situace hry je jednoduchá, což ostatně u velkých dramatických děl bývá často pravidlem. Alexandr Fleming, toho času v uniformě kapitána přijíždí na frontu, aby tu přesvědčil Generála, že dosavadní praxe ošetřování ran antiseptickými prostředky ve skutečnosti vojáky zabíjí.

Daněk rozvíjí dialog obou mužů jako brilantní svár dvou principů. Na jedné straně tu stojí Fleming jako představitel vědecké pravdy a snahy pomáhat lidem a zmírňovat jejich utrpení. Zná pravdu a nemá moc ji prosadit.

Flemingův soupeř – voják také není černobílý, jeho pravda je však přece v tom základním svázána vojenskými řády a poněkud „zeleným“ smyslem pro vojenskou čest a slávu, v němž pro soucit nebývá a logicky ani nemůže být místo.

Citová okoralost a to, co bychom mohli nazvat krutostí, plyne ze zoufalství nad horami mrtvých, které vidí a slyší(!) denně umírat na verdunském bojišti. Generál uzná Flemingovu pravdu, ale nechce vojákům brát jejich jedinou naději, která pro ně na frontě představuje především včasné ošetření antiseptiky.

Generál má moc Flemingovu pravdu prosadit, ale neudělá to. V jádru Generálova životního názoru je rezignace, je vojákem, který skládá zbraně, ne před nepřítelem, ale před smrtí. Z dialogu vychází jako vítěz, jako pravý voják boje se smrtí.

Osoby a obsazení: generál (Zdeněk Štěpánek), kapitán (Jiří Adamíra), poručík (Josef Vinklář) a seržant (Josef Větrovec)

Autor: Oldřich DaněkHudba: Vadim PetrovDramaturgie: Ivan ŠkapaRežie: Ludvík Pompe

Natočeno v roce 1967.