Karel Hvížďala: O Kunderově prorokované bolesti

3. duben 2014

Esej v autorské interpretaci. V debatě dvou protagonistů z románu Milana Kundery Nesmrtelnost jedna postava říká: „Jestliže se veškerý čas promění v dětskou hru, zahyne jednoho dne svět za našeho veškerého žvatlání a smíchu.“

Uradujeme se k smrti, jak předpovídal McLuhan již v šedesátých letech, tedy bezmála o třicet let dříve, než to napsal Kundera.

Ten jde však ještě dál a tvrdí, že francouzská mládež je už jiná, než byly předchozí generace, a to se zřejmě týká mládeže v celé naší euroatlantické civilizaci.

Důvod je zřejmý: ztratila schopnost se bránit, stejně jako ztratila schopnost bránit svá slova i svou vlast. Obrana je pro dnešní mladé lidi již antropologicky nemyslitelná. Chtějí se jen bavit: všude. Ve škole, v práci i ve válce. Nechtějí vědět, kým skutečně jsou.

O schopnosti a možnosti bránit se v souvislosti s Milanem Kunderou zabývá v dubnovém eseji Karel Hvížďala.


Autor a interpretace: Karel HvížďalaRežie: Dimitrij Dudík

autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.