Franz Brentano: Zlo jako předmět básnického zobrazení (3 části)

Sám vystudoval teologii v semiáři v Mnichově, později pokračoval ve studiu ještě ve Würzburgu a v Berlíně. Vrůstal v silně religiózním ale i umělecky orientovaném rodinném prostředí, jeho strýcem byl Clemens Brentano, tetou Bettina von Arnim, představitelé německého literárního romantismu. Vedle teologie se však také věnoval studiu filozofie a psychologie, na počátku sedmdesátých let 19. století se zapojil do kritky některých dogmat katolické církve, zejména dogmatu o papežské neomylnosti.

Ústředním dílem Franze Brentana je Psychologie z empirického hlediska a na ni navazující pokračování O klasifikaci psychických fenoménů. už od vysokoškolských studií se také celoživotně věnoval Aristotelovi, odkaz řekého filozofa rozvinul ve spisech Aristoteles a jeho pohled na svět a Aristotelovo učení o původu lidského ducha.

Brentanova přednáška Zlo jako předmět básnického zobrazení představuje aplikaci hlavních tezí Brentanovy psychologie a etiky na oblast estetických prožitků. Přednáška byla proslovena ve vídeňské Společnosti přátel literatury, tiskem vyšla roku 1892.

Trojdílný pořad z přednášky rakouského filozofa z překladu Miroslava Hartla připravil Zdeněk Milt. V režii Vlada Ruska účinkuje Rudolf Kvíz. Pořad byl natočen roku 1999.