Hermann Broch: Mytické dědictví literatury (3 části)

Rakouský spisovatel a esejista Hermann Broch (1886 – 1951) pocházel z bohaté vídeňské židovské rodiny. Studoval matematiku, psychologii a filozofii. Později se plně věnoval spisovatelské a filozofické tvorbě.

Po nástupu Hitlera k moci patřil k osobnostem, které soustavně upozorňovaly na nebezpečí nacismu. Po anšlusu Rakouska byl vězněn, propuštěn byl po intervenci významných evropských osobností a bylo mu umožněno opustit Rakousko. Odjel nejprve do Skotska a posléze do USA, kde působil na univerzitě v New Havenu jako profesor německé literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří rozsáhlé romány Náměsíčníci (1932), Smrt Vergilova (1945) a Pokušitel (1953), řada kritických a teoretických esejů a rozsáhlá korespondence.

Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích. Již v jeho románové tvorbě, vyznačující se rozmanitostí stylu a využívající vymožeností moderní prózy, se nápadně projevuje autorovo tíhnutí k esejistice.

Ve své esejistické tvorbě Broch analyzuje odkaz mytického dědictví evropské kultury od dob helénských po svět první poloviny 20. stol., zamýšlí se nad možnostmi literárního ztvárnění totality rozpadajícího se světa a poukazuje na nezastupitelnou roli tvůrčí individuality pro lidské poznání, a právě v ní vidí zásadní předpoklad pro překonání krize hodnot.

Esej s názvem Mytické dědictví literatury byl poprvé publikován u příležitosti 70. narozenin Thomase Manna v Die neue Rundschau 6. 6. 1945. Z překladu Naděždy Macurové připravil Petr Turek.