Josef Palivec: Všechna umění jsou dcerami čísla

Josef PALIVEC se narodil 7. 10. 1886 v rodině kočího ze dvora zbirožského zámku. Gymnasium studoval v Rokycanech a v Plzni, odkud byl vyloučen za redigování studentského časopisu. V roce 1905 odešel do Prahy a stal se písařem u Jaroslava Vrchlického. Od roku 1906 byl redaktorem časopisů v Praze a v Berouně.

V roce 1914 byl odvelen na srbskou frontu a těžce raněn. Po vzniku Československé republiky dokončil středoškolské vzdělání a vystudoval práva. Osud Josefa Palivce je - jak už to u osobností jeho druhu bývá - pevně spjat s osudem českého národa. Jako diplomat zastupoval masarykovskou republiku v ženevské Společnosti národů, jako člověk a literát se podílel na ilegální činnosti, za kterou byl vězněn. Poprvé spolu s Václavem Černým za účast na odboji, podruhé po roce 1948 v procesu s Miladou Horákovou.

Josef Palivec byl v roce 1992 vyznamenán Řádem TGM in memoriam. Do literatury vstoupil Josef Palivec před první světovou válkou časopisecky uveřejňovanými povídkami. V meziválečném období se soustředil především na překládání francouzské, anglické a španělské poezie. Překládal též poezii českých moderních básníků do francouzštiny. Ve svých esejistických pracích, později shrnutých v souboru Poezie stále budoucí (1969), se věnoval jednak osobnostem a dílům českých moderních básníků, jednak úvahám o českém národu a jeho dějinách.