Ondřej Vaculík: Dům, ve kterém budu (moci, muset, smět) bydlet

20. říjen 2015

Esej v autorské interpretaci.

Poslouchejte na Vltavě 20. října 2015 v 15:05. Po odvysílání se esej objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 26. října 2015.


Ondřej Vaculík začal publikovat své fejetony v samizdatových souborech v 80. letech 20. století. V téže době uvedl pod smyšleným jménem Ondřej Děd v divadle Orfeus divadelní hry Zedno a Ovčín a několik povídek. Po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a zástupce šéfredaktora. Tehdy se hodně věnoval ekologickým tématům (bylo období bourání Libkovic a dostavování Temelína).

Vydal dvě prozaické knihy, Stavební deník a Jablko přešlé mrazem. V roce 1999 odešel z Literárních novin a v roce 2000 nastoupil do Českého rozhlasu. Dnes působí jako publicista a dokumentarista, je stálým spolupracovníkem stanice Vltava.

03493904.jpeg

Ondřej Vaculík vnímá skutečnost jako stavbu, což je mu jednak dáno a jednak to bylo posíleno tím, že se musel pod tlakem komunistického režimu vyučit zedníkem. Dům je v jeho textech symbolem toho, co trvá i co se může zhroutit, něčeho, co člověk buduje pro svoje pohodlí, i místa, z něhož je vyháněn. O domě v nejrůznějších funkcích je dnešní esej.


Autor: Ondřej Vaculík Režijní spolupráce: Alena Zemančíková

autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.