Miloš Weingart: Plebejství a vulgarizace kultury v přítomnosti

Poslouchejte na Vltavě 20. listopadu 2015 v 15:05. Po odvysílání se esej objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do čtvrtka 26. listopadu 2015.

Miloš Weingart, 1890-1939, český jazykovědec-slavista, vystudoval klasickou a slovanskou filologii a srovnávací jazykozpyt, od r. 1927 profesor FF UK v Praze. Zabýval se staroslověnštinou, srovnávacím slovanským jazykozpytem, spisovnou výslovností češtiny, studiem byzantsko-slovanských kulturních vztahů.

Spolu s Bohumilem Havránkem uspořádal významný sborník statí Pražského lingvistického kroužku s názvem Spisovná čeština a jazyková kultura, který byl polemickou výzvou puristické a „brusičské“ jazykové linii redakce časopisu Naše řeč. Stať s názvem Plebejství a vulgarizace kultury v přítomnosti byla převzata z revue Listy pro umění a kritiku, r. I, č. 6, 1933/34.

Autor v textu z počátku 30. let 20. století píše slova nadmíru aktuální i dnes: „Plebejstvím tu míním nikoli snad snižování lidovosti, demokratičnosti - to je mne úplně vzdáleno! Plebejstvím tu nazývám, abych se vyjádřil přeneseně, přízemní stav duševní, čili lépe neshodu mezi společenským postavením a společenskými úkoly na straně jedné a duševním obzorem, vyspělostí a kulturní vnímavostí na straně druhé. Je to typický rys povýšenců, ať se stali povýšenci politikou, úřadem či penězi: získali nebo koupili si moc, jméno, pozemské statky, ale plody kultury pro ně ještě neuzrály.

Věda, literatura, hudba, výtvarné umění... vše to, bez čeho kulturní člověk nemůže žít, jsou jim cizí nebo lhostejné, nebo malicherné, nebo i směšné. (...) Je u nás tak málo soukromých podporovatelů vědeckých podniků, a ti, kteří jsou, a kteří zejména ve svých odkazech pamatují na kulturní instituce, náleží spíše našemu prostřednímu a menšímu kapitálu, nikoli rodinám nejbohatším.“

Čte: Lukáš Hlavica

Autor: Miloš Weingart Připravil: Petr TurekRežie: Dimitrij Dudík

Natočeno v roce 2003.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura