Magdalena Platzová: Aaronův skok (1-12)

Mladá česká spisovatelka Magdalena Platzová se na podzim 2006 představila čtenářům již třetím prozaickým dílem. Po prvotině Sůl, ovce a kamení a po novele Návrat přítelkyně rozvíjí Platzová již jako brilantní vypravěčka ve svém posledním románu trojí podobu ženských osudů jako vzájemně do sebe zaklesnutou skládačku, která se teprve ve svém celku jeví jako významově úplná, doslovená a srozumitelná.

Síla Aaronova skoku přitom netkví jen v kompozičním mistrovství, ale také v mimořádně kultivovaném a téměř básnickém zacházení s jazykem, a - v neposlední řadě - v tematické a motivické přitažlivosti. Aaronův skok je totiž (vzdor názvu) především románem o ženském prožívání a vidění světa, o touze milovat a tvořit. Vypravěčka v něm zároveň ukazuje na privátním i historickém rozměru, jak složité jsou cesty k vyrovnání se s tragickou minulostí. "Společenskou" podobu takové tragédie představují v románu osudy evropských Židů v období II. světové války i jejich dohry a pokračování v novodobém Izraeli. (Všechny hrdinky Aaronova skoku jsou přitom s těmito židovskými dějinami tím či oním způsobem spjaty.)

Trojice žen, které jsou hlavními postavami Platzové románu, naznačuje krom toho jakési základní podoby ženství ve 20. století. První z nich je talentovaná, silná a fascinující rakouská malířka Berta Altmannová, jejíž životní a tvůrčí síly se nesmyslně vyčerpají v poměru s ženatým architektem. Paradoxní momenty štěstí zažívá Berta teprve v terezínském ghettu, kde - sama bezdětná - učí děti malovat a vidět křehkost a krásu světa. Její poslední stopy vedou pak do Osvětimi.

Druhou ženskou postavou je Kristýna Hládková, mladší přítelkyně Altmanové. Jejím hlavním cílem je vytvořit v očích druhých o sobě takový obraz, který popře slabosti, zrady a neúspěchy. Úspěšná matka úspěšného syna bilancuje v Platzové románu své životní omyly a prázdnotu a dovoluje čtenáři pochopit zdánlivě neobhajitelné kroky a postoje a soucítit s nimi.

Poslední hrdinka románu, Kristýnina vnučka Milena, přenáší děj románu do současnosti. Bytostně ženská, čistá a vnímavá duše této pražské studentky a její čerstvě rozepsaný milostný osud umožňují Platzové ukončit vyprávění happyendem, který v sobě přes všechnu pohádkovost skrývá i nosné a silné poselství. Nad vším rozervaným a nepovedeným v lidském osudu může a chce zvítězit důvěra, naděje a blízkost.