Jan Weiss: Dáma s dvěma hlavami
Fantastický příběh o lásce k nevšední ženě, která ve skutečnosti neexistovala.
Poslouchejte na Vltavě 24. července 2015 v 9:30.
Doménou spisovatele Jana Weisse byl svět fantastické prózy. Od konce dvacátých let minulého století, kdy Weiss debutoval sbírkami povídek Barák smrti a Zrcadlo, které se opožďuje, bylo zřetelné, že do české literatury vstoupil autor nevídané obrazotvornosti. Jeho povídky často ještě zachycovaly jeho zkušenosti z první světové války, kterou prožil v děsivých podmínkách ruského zajateckého tábora, ale ostatní byly zasazeny do světa snové fantazie, který se však v mnoha reáliích blížil reálnému světu a životu lidské společnosti. Obrat k fantastické próze vrcholil v roce 1929 v románu dům o Tisíci patrech, ironickém podobenství rozvráceného světa, v němž vládne krutá diktatura.
Povídku Bianca Brasseli, dáma se dvěma hlavami zasadil Weiss do prostředí pouťového panoptika. V příběhu, který má na konec svoje technicky racionální vysvětlení, se však znovu vrací ke svému oblíbenému tématu snu jako nevysvětlitelnému odrazu našich duševních pochodů.
Účinkují: Milena Asmanová, Miluše Dreiseitlová, Přemysl Matoušek, Karel Vochoč, Alois Müller, Karel Vašíček, Jan Odl, Zdeněk Plecháček a Božena Zgútová
Autor: Jan Weiss Dramatizace: Lya ŘíhováDramaturgie: Miroslav StuchlRežie: Alois Kachl
Natočeno v Ostravě.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.