Josef Kopta: Hlídač č. 47

Do žlutě zářící vechtrovny za vsí, v místě, kde trať protíná císařskou silnici, se jednoho deštivého dubna se svou rodinou usadil vojenský veterán František Douša. Strážní domek číslo 47 se měl stát jejich novým domovem.

Český novinář a spisovatel Josef Kopta (1894–1962), rodák z Libochovic u Roudnice nad Labem, bankovní úředník, později tajemník Památníku odboje a redaktor Národního osvobození a Lidových novin, se začal naplno psaní věnovat až po druhé světové válce. Příběh Františka Douši, který vtělil do románu Hlídač č. 47, patří k těm nejpůsobivějším a psychologicky nejpropracovanějším. Koptův jazyk je obrazný, se silnou vnitřní melodií a s důrazem na detailní zachycení skutečnosti, z níž jako řeka vědomí vytéká zpětná reflexe ústící ve zobecňující závěr. Pro vyvážení kompozice pracuje Kopta rovněž s fenoménem „kolektivního vědomí“, kdy veřejnost hodnotí, kárá, intrikuje, do záhuby přivádí.

Douša, zprvu oběť, je postupem času sám přiveden k pokušení. Náhle ztratí sluch, který se mu však vrátí. Douša ale s vidinou předčasného penzionování, a tím i finančního zajištění rodiny přistupuje na nepoctivou hru, hru na hluchého. Co vše tím rozehraje, ani není schopen domyslet. Odsoudí se k nucenému osamění, k bezmocnému přihlížení pomluvám a závistí okolí, z něhož ho vysvobodí až násilná smrt. A po všem zbude jen jarmareční písnička…

Byl jest jednou jeden hlídač hlídal dráhu železnou. (…) Když tu jeho švarná žena s řezníkem mu chodila, jednoho dne znenadání dceru mu porodila. Hlídač poznal její zradu popadl ho velkej hněv, a tak začal strašnej román, při němž dvakrát tekla krev!

Sedmidílnou četbu na pokračování připravila Petra Ševců, hudbu k ní složil Jan Plíhal. V režii Michala Bureše účinkuje Igor Bareš. Natočeno v Českém rozhlase Olomouc.Do 8. ledna 2011 k poslechu zde.