Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti

V četbě na pokračování si tentokrát poslechneme ukázky z autobiografie obrozenského básníka Josefa Heřmana Agapita Gallaše. Gallaš se narodil 4. 4. 1756 v Hranicích na Moravě. Byl jedním z prvních moravských obrozenských básníků, autorem a překladatelem idylické, anakreontské a náboženské poezie, humorných písní a koled, povídek. Zapisoval folklórní tvorbu, psal lidovýchovná, vlastivědná, historická a náboženská pojednání. Od mládí měl zálibu v malování. Matkou byl určen pro duchovní stav. Od r. 1768 studoval v Lipníku gymnázium, v Olomouci filozofii a dva ročníky bohosloví. V říjnu 1778 odešel do Vídně se záměrem studovat malířství. Živil se domácím učitelstvím a malováním pokojů. Přátelství s vojenskými lékaři J. A. Schmidtem a V. Göpfertem ho přivedlo na dráhu vojenského lékařského praktikanta (1782-84). Stal se ranhojičem a po působení v Uničově (1784) byl přeložen do Vídně, 1786 byl ustanoven vrchním lékařem u generálního štábu. R. 1788 prováděl z pověření císaře Josefa II. tajnou inspekci armádních nemocnic. V haličské Jaroslavi následujícího roku dočasně oslepl, od r. 1791 žil na předčasném odpočinku v Hranicích. Věnoval se pak osvětové činnosti, 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Korespondoval s J. Jungmannem. Asi ve čtyřiceti letech začal básnicky tvořit. Gallašovy básně uspořádal přítel Fryčaj pro soubor Múza moravská (1813). Knižně kromě Múzy moravské vydal: povídku Tajemný dub (1803), oslavu arcivévody Karla, hrdiny rakouského vojska. Posmrtně vyšly Romantické povídky (1941). V r. 2002 vyšly v nakl. Host zápisy Gallašových snů v knize s názvem Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy. Sny z let 1763-1834. Moje pamětihodnější snové. Editor této knihy J. K. Nebeský připravil k vydání i Gallašovu nedokončenou autobiografii Mé žalosti a mé bolesti (nakl Tichý typ, 2006), z níž jsme vybírali pro naše pětidílné Osudy. Gallašova tvorba je projevem jeho intelektuálního zaneprázdnění i jeho snahy o lidovýchovné působení. Jen malá část jeho tvorby vyšla tiskem; rukopisná pozůstalost je rozsáhlá. Spisovnou češtinou Gallaš nikdy úplně dobře nezvládl, intelektuálně se formoval v cizojazyčném prostředí. V jeho pozůstalosti jsou zápisy pověstí, historických anekdot, přísloví, pověr, bájeslovné práce. Zemřel 15. 2. 1840 v Hranicích.

Svou "truchlivou autobiografii", v níž shrnul téměř výhradně nešťastné příběhy svého pestrého života - od dětství, stráveného v Hranicích a v Blansku, přes studia v Lipníku nad Bečvou, Olomouci a Vídni, kariéru na Josefově medicínsko-chirurgické akademii, účast na vojenském tažení proti Turkům v roce 1788, práci vojenského ranhojiče v Uničově a v Jaroslavi až po návrat do rodných Hranic, kde se věnoval medicíně a literární a osvětové práci, sepsal Josef H. A. Gallaš někdy na počátku 19. století. Gallašova autobiografie zaujme komičností řady pasáží - viz např. scéna ve 4. části, kdy názorně předvádí hořlavost fosforu a spálí si ruku -, jeho bolestínství vede až k domněnce, kolik žalu si tento člověk vlastně způsobil sám, ale představuje i cenné dobové svědectví. Pětidílnou četbu na pokračování z autobiografie moravského básníka připravil Petr Turek. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Josef Somr. Pořad byl natočen r. 2006.