Iva Klestilová: Za pět minut dvanáct. Dramatické bilancování v navenek dokonalé rodině
Za pět minut dvanáct je symbolickým časem určeným k tomu, aby člověk změnil dosavadní způsob bytí. Jak ho tedy naplní tři sourozenci středního věku? Tváří v tvář nečekanému úmrtí otce jsou nuceni bilancovat své dosavadní životy a přistoupit k zásadním osobním rozhodnutím. Dramatické účtování v navenek dokonalé rodině ve hře Ivy Klestilové poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Konflikt mezi trojicí „dětí“ stojí v kontrastu s vnitřními promluvami jejich rodiče, poznamenaného vzpomínkami na dobu, se kterou má spojené zejména životní prohry a zklamání. V komorním prostředí hry Ivy Klestilové tak proběhne nejen soukromá bouře, ale také retrospektiva do období socialistického Československa a následujících změn, souvisejících s klopotným chodem nově vzniklého demokratického zřízení. V obývacím pokoji, kdysi navenek dokonalé pětičlenné rodiny, náhle vyvěrají doposud nesdělované osudy jednotlivých členů.
Režisérka Alexandra Bauerová vytvořila společně s hudebním skladatelem Tomášem Vtípilem inscenaci, ve které je konání jednotlivých aktérů záměrně konfrontováno také zvukově-hudebními prostředky. Netradiční způsob práce se zvukovou kompozicí, fungující nejen jako scénická hudba, ale také jako prostředek, vytvářejí dramatický střet s herci, je posluchačsky náročnějším dílem.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
